List cituje Jeana-Michela De Waela ze Svobodné bruselské univerzity, podle něhož "Euro připomíná divoký kapitalismus 19. století, kdy stát sloužil výhradně soukromému kapitálu". Nadace Euro, která oficiálně drží v rukou opratě organizace mistrovství Evropy, disponuje rozpočtem pouhých 2,3 miliardy belgických franků (2,1 miliardy korun), vysvětluje týdeník. A počítá dokonce s tím, že její zisk bude činit hubené dva milióny - jež budou pak nabídnuty Belgii a Nizozemsku ke zdanění.
Ve skutečnosti má "raketa šampionátu" nikoli jeden, ale tři stupně. Tím druhým je švýcarská firma ISL Worldwide, obhospodařující sponzory, loga, maskoty a hlavně reklamní prostor. Do nadace vkládá 850 miliónů belgických franků, přičemž jen od každého z tuctu hlavních sponzorů vybrala po 400 miliónech. Ty však přes Brusel a Haag nikdy neprojdou. Když se k tomu připočtou vysílací práva pro neevropské země a další aktivity, lze podle týdeníku odhadnout její obrat na nejméně sedm miliard. To, co zbyde po odečtení 850 miliónů, pak poputuje do třetího stupně rakety, jímž je UEFA. "UEFA je skutečným pánem šampionátu, držitelem veškerých práv. Jenže na všechno si někoho najímá. Od ISL dostane podle různých zdrojů od dvou do pěti miliard. S televizní a rozhlasovou asociací UER se dohodla, že ze přenosy zápasů po Evropě zaplatí 3,5 miliardy," napsal týdeník. Tyto peníze skončí většinou v soukromých kapsách - mistr Evropy dostane 360 miliónů belgických franků, vicemistr 330, třetí a čtvrtý po 225 a tak dál až po čtveřici, jež vypadne po prvním kole - 120 miliónů na mužstvo. Dvě miliardy UEFA rozdělí mezi pět desítek členských svazů a 875 miliónů si nechá na vlastní provoz.
Sama nadace očekává, že 1,2 miliardy franků, tedy 53 procent příjmů, vydělá na vstupenkách - do prodeje jich bylo dáno 75 procent. Zbytek rozdělují sponzoři, šest procent připadá na tisk, pět procent pro zvané osobnosti a dvě procenta pro funkcionáře UEFA a FIFA. Ze zmíněných 2,3 miliardy (1,2 miliardy ze vstupenek a 850.000 od ISL) utratí nadace třetinu za pronájem stadiónů, 15 procent za výplaty lidí, 10 procent za vytištění vstupenek, osm procent vydá na komunikaci a reklamu a čtyři procenta na "nepředvídatelné okolnosti". Problém je v tom, upozorňuje Trends et Tendances, že celá čtvrtina tohoto "oficiálního" rozpočtu se pohybuje v nevyjasněné kapitole "různé". Ačkoli majitelé stadiónů, obvykle města, dostanou něco zpět, sotva jim Euro vynahradí stamilióny investované do modernizace a vylepšení sportovišť. Přínos samotných zápasů, tedy přílivu fanoušků, je velmi nejistý. List Le Soir napsal, že například v Bruggách počet rezervací hotelů dokonce poklesl oproti normálu, protože turisté se budou městu obloukem vyhýbat kvůli strachu z "chuligánů". Lépe by na tom měla být města, kam normálně nikdo nejezdí, jako Charleroi nebo Lutych. Ta však do Eura také nasypala nejvíce peněz a po jedné dvou bouřlivých nocích mohou sotva čekat nějaké dlouhodobé vylepšení pověsti. Nehledě na to, že řada obchodníků chce raději přijít o tržby, tedy zatáhnout roletu, než se stát obětí rozkurážených fanoušků.
Belgický ministr vnitra Antoine Duquesne odhaduje, že podnikaná bezpečnostní opatření přijdou státní kasu na miliardu franků. Byl by zázrak, píše Le Soir, kdyby tolik "hodila" také daň z přidané hodnoty z prodaného zboží, jídel, nápojů a "vybydlených" hotelů. "Znamená to, že řadový daňový poplatník prodělá. Na něčem, co se tváří jako veskrze lidový svátek," napsal týdeník Trends et Tendances.
