Östersunds: baleťáci září v Evropské lize
Není to taková senzace jako třeba loňský titul Leicesteru v anglické lize. Ale příběh, který za sebou mají fotbalisté švédského Östersundu, je podobně poutavý a hlavně - ještě nekončí.
Tým, který se před šesti lety potácel ve čtvrté lize a balancoval na hraně zániku, se během posledních měsíců proslavil po celém světě. Při premiérové účasti v pohárech šokoval vyřazením Galatasaray a PAOK Soluň v předkolech Evropské ligy a začalo se řešit, co je vlastně tenhle klub zač.
Postupně vycházely na světlo informace, nad kterými fanoušci i novináři žasli. Hlavně o nezvyklých tréninkových metodách: kromě fotbalových dovedností je totiž v Östersundu nezbytné zapojit se i jinak.
Hráči coby baleťáci nacvičili Labutí jezero, napsali knížku pro děti a uspořádali výstavu obrazů. A pozor - výjimky neexistují, účast je povinná. „Všichni hráči to mají ve smlouvách,“ vysvětluje šéf klubu Daniel Kindberg. „Jen jeden kluk kdysi řekl, že to dělat nebude, a zeptal se, jestli ho vyhodím. Řekl jsem mu: Jo, sbal se.“
Proč vlastně svérázný šéf nutí fotbalisty dělat bláznivé kousky? „Po sestupu do čtvrté ligy jsem se rozhodl, že musíme změnit filozofii. Vytvořit něco, co nám všem dodá kuráž,“ líčí Kindberg. „Neděláme to kvůli reklamě, vážně to pomáhá.“
Ano, vždyť jeho tým postoupil z těžké skupiny Evropské ligy a těší se na jarní souboj s Arsenalem.
Bude pohádka pokračovat?
Neymar: šest miliard za budoucího krále fotbalu
Dlouho se zdálo, že všechno je jasně nalajnované: Lionel Messi je hvězda, idol, tvář Barcelony. A až jednou tahle hvězda začne vyhasínat, vystoupí do popředí Neymar a Barcu potáhne za tituly on.
Jenže trpělivost rozčepýřeného Brazilce měla své hranice. Když zjistil, že i v pětadvaceti na něj zbývá jen vedlejší role, dál už čekat nechtěl. A tak se zrodil nejdražší přestup v dějinách fotbalu.
Šest miliard korun - to je závratná částka, kterou arabští šejkové, majitelé Paris Saint-Germain, vysázeli Barceloně, aby Neymara přetáhli.
Nalákali ho na královský plat, v přepočtu mu každou minutu přiskočí na účet 1 500 korun. A pochopitelně také na vůdčí roli, na kterou by se ve Španělsku načekal. Proto kývl, i když ne všichni mu důležité životní rozhodnutí schvalovali.
„Promiň, papá. Respektuju tvůj názor, ale jsem rozhodnutý,“ omlouval se Neymar po přestupu na sociálních sítích svému otci, který mu doporučoval setrvání v Barceloně.
Místo toho od srpna udivuje fanoušky v Paříži, kde se brzy zabydlel - v této sezoně už stihl 17 gólů a 14 přihrávek ve 20 zápasech.
Ale úplná idylka to v novém působišti zase není. Se spoluhráčem Cavanim se Neymar hádal, kdo bude kopat penaltu, spory měl údajně i s trenérem Emerym a už se začalo spekulovat o návratu do Španělska: zájem má prý Real Madrid. Ať už v Paříži, nebo jinde, má Neymar k trůnu nového fotbalového krále velmi slušně našlápnuto.
Panama: na MS pomohl i nehrající náhradník
Bez pořádné porce štěstí by teď mohli plánovat letní dovolenou. Jenže místo toho se fotbalisté Panamy chystají na mistrovství světa. Poprvé v historii!
Až v červnu nasednou do letadla směr Rusko, možná jim v hlavě poběží vzpomínky na 10. říjen, který o jejich účasti rozhodl. Ta klika!
Především potřebovali porazit silnou Kostariku, jež měla postup už jistý. To se povedlo, ale i díky vyrovnávací brance, která rozhodně platit neměla: míč sice v nepřehledné skrumáži hopsal kousek od brankové čáry, ale nepřekročil ji.
Druhá trefa dvě minuty před koncem už byla regulérní a hráči z malého přístavního státečku dělali všechno pro to, aby vedení udrželi. V nastavení měla Kostarika házet aut blízko branky soupeře, ale její tlak se rozhodl otupit jeden z nehrajících panamských náhradníků. Vysprintoval z lavičky, hnal se za míčem a vší silou ho odkopl před hráčem, který se chystal vhazovat. Balon letěl vysoko na tribunu, za chvilku byl konec a Panama slavila.
K tomu dopomohla ještě poslední nutná podmínka, která vypadala na první pohled nereálně: Američané senzačně prohráli s Trinidadem a Tobagem, klesli na páté místo tabulky, a přišli dokonce i o baráž.
Nutno říct, že panamské oslavy byly opravdu vydatné. Prezident Juan Carlos Varela fotbalový úspěch ocenil natolik, že na den postupu vyhlásil státní svátek. V Rusku bude nováček turnaje za outsidera, ale co když zase překvapí?
Zápas roku: neuvěřitelný barcelonský comeback
Byl to zápas, na jaký se nezapomíná. I v době, kdy se na vás fotbal valí ze všech stran a mnozí fanoušci jsou už neustále stoupajícím počtem utkání přesycení, se najdou momenty, které i nestranného diváka donutí křičet nadšením. Nebo aspoň nevěřícně zírat.
Jako odvetný souboj Barcelony s Paris Saint-Germain z 8. března. V Paříži španělský tým vybouchl, prohrál 0:4 a postup mu mizel v neprostupné mlze. Ale to neznamenalo, že je ztracený.
Ještě dvě minuty před koncem základní hrací doby odvety, kdy Barcelona vedla 3:1 a k postupu potřebovala tři góly, vystoupal kurz na to, že projde dál, na 1:2800. Pokud někdo vsadil, vydělal velké peníze. Dvakrát se trefil Neymar, v páté nastavené minutě dostal míč do branky náhradník Sergi Roberto a Nou Camp explodoval nadšením.
„Fotbal je bláznivý sport. Chci vítězství věnovat všem fanouškům, kteří spolu s námi neztratili víru,“ jásal trenér domácích Luis Enrique.
Jediná kaňka? Postup jeho týmu nebyl až tak úplně čistý. Druhý den se kromě senzačního obratu rozebíralo i to, že Neymarova penalta na 5:1 se vůbec neměla kopat. Vyhlášený filmař Suárez ve vápně předvedl tragikomickou etudu, kterou rozhodčí Aytekin zbaštil. Ale...
„Neprohráli jsme kvůli rozhodčímu. Stydím se za nás,“ prohlásil férově pařížský záložník Marco Veratti. Barcelona byla naopak právem hrdá. A fotbalový svět žasl nad nevídaným comebackem.
Chapecoense: tým, který nezničila ani tragédie
Blížil se konec charitativního zápasu, když zkřivil obličej a svalil se na trávník. Od Jaksona Follmanna, jednoho ze tří hráčů, kteří loni přežili pád letadla s fotbalisty brazilského týmu Chapecoense, to však byl jen podařený žertík.
Chytil se za protézu, která mu nahrazuje po nehodě amputovanou nohu, a předstíral, že do ní dostal křeč. Spoluhráči na jeho legrácku přistoupili, hned napodobovali lékaře a snažili se ho imaginární potíže zbavit. Po chvíli bývalý gólman vstal a smál se od ucha k uchu.
I tahle historka dokládá, že z tragédie, která tým loni v listopadu postihla, se Chapecoense postupně sbírá. Rychleji, než se čekalo.
Když letoun spadl do kolumbijských hor a klub ztratil téměř všechny hráče i celý realizační tým, řešilo se, co bude dál. Pomoc nabízely osobnosti z celého světa i vedení brazilské ligy, ale vedení většinu solidárních gest odmítlo. Včetně návrhu, aby Chapecoense tři sezony mělo účast v nejvyšší soutěži jistou a nemohlo sestoupit.
Klub místo toho poskládal silný kádr, který vyhrál mistrovství státu Santa Catarina, jen těsně mu utekl postup do vyřazovací části Copa Libertadores a v lize si v pohodě zajistil záchranu tři kola před koncem.
„Jsme klubu zcela oddáni a chceme, aby se naši fanoušci mohli znovu smát,“ promluvil za všechny záložník Reinaldo. Mimochodem, sním v kabině sedí i obránci Alan Ruschel a Neto, kteří pád přežili aznovu patří do kádru.
George Weah: vítěz Zlatého míče prezidentem
Nejnovější příběh má jeden drobný nedostatek - ještě nebyl oficiálně potvrzen. Ale půjde už jen o formalitu. V zemi, dříve sužované občanskou válkou, mají po sečtení většiny hlasů voličů nového prezidenta s nezvyklým životopisem.
George Weaha, bývalého kapitána reprezentace, hvězdu AC Milán či Paris Saint-Germain a držitele Zlatého míče za rok 1995.
V hlasování získal 61,5 procent hlasů, uvedla ve čtvrtek podle agentury Reuters volební komise s tím, že sečteno bylo 98 procent volebních lístků. Weah ve druhém kole jasně porazil Josepha Boakaie.
„Je to jasné. Čekáme jen na vyhlášení výsledků,“ zaradoval se ve čtvrtek Morluba Morlu, jeden z Weahových poradců. Konečné výsledky by měla komise oznámit v průběhu pátku.
Už po říjnovém prvním kole voleb letěla k bývalému spoluhráči gratulace třeba od Paola Maldiniho, kamaráda z Milána. Nebo od Arsena Wengera, který ho kdysi trénoval v Monaku. Ale slyšel také kritiku.
„Je mimo. Když mluví o tom, že potřebujeme změnu, měl by vědět, že tady neřešíme sport, ale řízení země,“ zlobil se například opoziční lídr Charles Brumskine.
Co na to Weah? „Ptá se snad někdo, proč na prezidenta kandiduje právník nebo podnikatel? Já jsem přece také v životě něco dokázal, nastřílel jsem krásné góly. Zanechal jsem stopu,“ argumentoval.
Teď ji může zanechat i jako první „fotbalový“ prezident v historii.
