Země, kterou dosud mnozí znali jen díky její poloze na rovníku a exotickému souostroví Galapágy, je společně s Němci prvním jistým osmifinalistou. Nečekané? Určitě!
Vždyť tenhle tým je teprve na svém druhém šampionátu v historii, před čtyřmi roky dokázal vyhrát jediný duel. Teď je stoprocentní, navíc má báječné skóre 5:0. "Chci, aby soupeři Ekvádor respektovali," přál si před turnajem trenér Luis Fernando Suárez, sám Kolumbijec. Po dvou duelech je přání splněno.
Přitom vyjma útočníka Delgada byste v týmu jen marně hledali nějaká slavná jména. Většina hráčů působí v domácí lize. Pro zajímavost: oficiálně je v zemi registrováno 12 tisíc fotbalistů, 9700 z nich jsou profesionálové. Fotbal je tu vším. Když mužstvo porazilo v prvním utkání Polsko, hlavní město Quito ovládlo šílenství, slavilo se celou noc.
Sílu Ekvádorci ukázali už během kvalifikace, v jihoamerické skupině skončili třetí, doma porazili i Brazílii. Domácí stadion v Quitu, to byla vždycky hlavní zbraň. Hraje se tu totiž v nadmořské výšce 2700 metrů, pro soupeře zničující.
"Ale tady byla výška zanedbatelná a stejně jsme vyhráli," řekl kouč Suárez v Německu.
Právě s Německem se utkají Ekvádorci v posledním zápase skupiny. A stačí remíza, aby udrželi první místo. "Zatím jsme splnili jen to, co po nás chtěla naše země, ale ne cíle, které jsme si dali sami," tvrdí trenér.
Znamená to jediné: osmifinále nemá být pro Ekvádor konečnou.