"Celou dobu, co fotbal hraju, nezapomínám, že jsem v Mostě začínal," svěřil se 78letý první český majitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy, po němž druholigový Baník Most v neděli slavnostně pojmenoval svůj stadion.
Jak vám to lichotí?
Jsem rád, že mě toto ocenění dostihlo ještě za života. Většinou se to dělá, když je někdo mrtvý. Je to pro mě čest. Těší mě péče a snaha o vyrovnání mého působení v Mostě.
Byl jste dojatý?
Trošku. Emoce se nedají zazdít.
Stadion byl postavený v roce 1961. Asi jste na něm nikdy nehrál, že?
Ne. Já hrával na hřišti u nádraží. Vypadalo katastrofálně. Terén, to byla hrůza. Víc škváry než trávy, a když už byla, tak drny. Malinká tribuna, v ní dvě šatny. Vlastně kumbál pro správce, kde jsme se převlíkali. Současný stadion je proti tomu fantazie. Zázemí, kabiny, kanceláře, fitness, tisková místnost, to všechno má vysokou úroveň.
Kdyby vaše rodné Střimice nemusely ustoupit těžbě uhlí a vy se s rodiči nepřestěhovali do Mostu, vypadala by vaše kariéra jinak?
Myslím, že by ke všemu stejně došlo. Za války kdo byl Čech, nemohl se vyžívat ve sportu. To mohli jedině Němci. Po konci války nám bylo jasné, že tak malá vesnice nemůže udělat sportovní klub. Asi osm hráčů ze Střimic přešlo do dorostu Mostu. Postupně odpadávali, zůstali jsme nakonec čtyři.
A vy jste už v šestnácti letech hrál za áčko druhou ligu.
Jen střídavě, až o rok později pravidelně. Hodně na mě zapůsobili Jarda Burger ze Sparty a Béda Vacek ze Slavie. Z Prahy přišli do vnitrozemí na pomoc pohraničí a tréninky s nimi mi daly strašně moc. Burger, to byla poctivost, důslednost, serióznost, Vacek zase úžasný technik. Z obou jsem si měl co vzít.
Masopust a MostJosef Masopust , rodák ze Střimic, působil v Mostě v letech 1945-1950, pak hrál za Teplice či Duklu. Je vicemistrem světa 1962 a držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Nyní nese jeho jméno mládežnická akademie v Mostě a od neděle také stadion. "Josef Masopust je nejlepším fotbalistou československých dějin, z historického hlediska je uznávanější než Pavel Nedvěd," tvrdí Petr Kabíček, šéf mosteckého klubu. "Měli jsme dojem, že se na něj zapomnělo. Napadlo mě, že bychom jeho osobnost opět trošku oprášili a využili jeho vztah k regionu." |
Chodil jste na tréninky dorostu, béčka i áčka. Jak jste to zvládal?
Za války na nás ve škole bohužel nebyly kladeny veliké nároky. Museli jsme umět životopis Hitlera, jinak se na učivo moc nekoukalo. Času jsem měl dost. Ale netrénoval jsem se všecmi třemi týmy v jeden den, maximálně se dvěma.
Stýkáte se ještě s některým ze spoluhráčů z tehdejšího Mostu?
Zrovna v neděli při zápase s Duklou jsem na tribuně seděl se spoluhráči z dorostu Emilem Kvěšem a Zdeňkem Kramperou. Když jedu do Mostu, zavolám bráchovi a ten všechny kamarády obvolá.
Kolik máte sourozenců?
V Mostě bráchu a dvě ségry, ještě jeden bratr bydlí v Německu, další je už bohužel mrtvý. Já jsem nejstarší, nejmladší je ročník 1946.
Zkoušeli bratři také fotbal?
Byli také sportovně nadaní, ale možná pro to neudělali tolik co já. Fotbal zkoušel jak Láďa, který je v Německu, tak nejmladší Vašek. Oba kopali jeden čas za Most.
Otec vás prý hodně ovlivnil.
Měl jsem kliku, že táta chvilku hrál za Rudou hvězdu Braňany, než přišla válka. Měl k fotbalu poměr, postrkovalmě do toho. Dával mi kamarádské rady jako třeba: Jestli chceš hrát dobrý fotbal,musíš kopat oběma nohama. Když jsme byli vicemistři světa, byl na koni, že syna dovedl až do nejvyšších sfér.
On vám také nakázal, že v 18 letech odejdete do Teplic. Přestupní lístky vás nechal podepsat v nemocnici.
Ledem mi rozháněli zánět slepého střeva. Otec přišel a představil mi dva pány, kteří byli s ním. Josef, tady to podepiš, řekl. Tenkrát se ještě poslouchalo. Dvě noci jsem nemohl spát, liga byl můj sen. Když se to dostalo ven, přijel za mnou už domů hrající trenér Burger a vynadal mi: Ty smrade, já měl pro tebe jiný cíl, chtěl jsem tě do Sparty a ty podepíšeš Teplicím. Hodil mi na stůl noviny. Říkal: Podívej se, kolik lidí přestupuje do Teplic, tam si nekopneš, v Praze ano. Zapůsobilo to na mě. Zajel jsem do Teplic, ať mi přestupní lístky vrátí. Tehdejší trenér Krčilmě ale uklidnil, že mě koupili, abych jim pomohl.
Dřív jste zalitoval, že jste nikdy netrénoval Most. Stále to platí?
Mrzelo mě, že když měl Most problémy, neobrátil se na mě se žádostí o pomoc, o radu.
Co říkáte současnému Mostu po sestupu z první ligy?
Pan Kabíček, šéf v Mostě, na to jde projektem, který se mi zdá moc dobrý. To je Fotbalová akademie Josefa Masopusta. Věřím, že se v dohledné době do ligy vrátí.
Komu jste fandil při zápase Mostu s Duklou, v níž jste prožil nejlepší část klubové kariéry?
Abych se přiznal, byl jsem vyrovnaný, klidný. Říkal jsem si, ať vyhraje lepší. Celkově zápas nebyl z obou stran moc kvalitní.
Co byste poradil dětem, aby to dotáhly tak daleko jako vy?
Jednoduše řečeno: obětovat se a dát do toho všechno. V Mostě jsme taky začínali v partě mladých kluků. Říkali, ať jdu s nimi na tancovačku. Mám trénink, odpovídal jsem. Posmívali se mi: Lítáš tam jak blázen, co ti to dá? Zblázníš se z toho. Ale pro mě bylo nepřijatelné jít někam posedět, pít, kouřit.
Most sází na cizince. Co vy na to?
Já mám dojem, že není špatný nápad prošpikovat náš fotbal jiným stylem. Zrovna proti Dukle byli dva z cizinců skoro nejlepší.
Když sledujete českou ligu nebo reprezentaci, nadáváte u televize?
Nenadávám, ale jsem smutný. O českém fotbale se říkalo, že je technický. Když se teď dívám na zápasy a vidím, že si hráči neumí třikrát za sebou přihrát a místo toho to dává červený na modrého a modrý na červeného, je mi zle.
Pohodu si stále užíváte na chatě v Čáslavi, jež spadá pod Verneřice?
Pokud to jde, tak ano, je tam fantastický klid. V Praze jsme ho neměli, furt zvonily telefony, chodili novináři, lidi pro podpisy. Ale šéfem je na chatě moje žena, já velký pracant nejsem.
