Přesto s týmem Horváth do Skotska odletěl.
Před osmi dny si v ligovém zápasem proti Příbrami poranil postranní vaz v pravém koleně a léčení si vyžádá možná až měsíc.
"Je mi líto, že nemůžu hrát. Zvlášť, když jsem to klukům pomohl vykopat," připomněl podzimní postup přes Kaiserslautern a Feyenoord.
Teď však spoluhráče s kapitánskou páskou na ruce do dalších bojů nepovede, jejich snažení proti lídrovi skotské ligy bude sledovat jen jako divák.
Jaký je to pocit, to si Horváth vyzkoušel už v sobotní lize proti Olomouci. "Žádné cukání v nohách nebylo, spíš mi ruce i nohy mrzly."
Při pomyšlení na zápas strávený na tribuně zavzpomíná na nepříliš povedené turecké angažmá. "Je to stejné, jako když jsem byl v Galatasaray. Tam jsem také letěl s týmem k zápasu a už jsem dopředu věděl, že určitě hrát nebudu," vybavuje si Horváth. "Řešilo se jenom, jestli budu sedět na tribuně, nebo na lavičce."
A kde bude trávit čtvrteční zápas? Se spoluhráči na lavičce, nebo mezi diváky? "To nevím, ale asi s fanoušky na tribuně. Jenom doufám, že mezi teplickými. Abych při oslavách našeho gólu nedostal ránu," žertoval.
Budou mít však Tepličtí v Celtic Parku co slavit? Celtic je v domácím prostředí suverénní a i hosté cítí, že je čeká ještě silnější soupeř, než jakým byl Feyenoord.
"Bude to těžké, ale když proti takovému týmu hrajete pět zápasů, třikrát vysoko prohrajete a dvakrát uděláte výsledek podle vašich představ. Třeba se nám teď náhodou povedou ty dva," věří Horváth.
Když přišel o třetí kolo Poháru UEFA, rád by si zahrál to další. "Doufám, že to kluci zvládnou a že já bych si pak s nimi mohl zahrát osmifinále."
