Jak to vlastně všechno bylo?
15. minuta: záložník Kufa posílá nádherný asi čtyřicetimetrový pas do křídla na nabíhajícího Grygeru, ten přihrává Tumovi před branku. Tuma z první gólmana Poštulku neprostřelil a dorážka Valnohy končí nad. "Už jsme byli blízko, chtěl jsem to do branky procpat, ale nešlo to," popisoval Tuma, co mu v těch chvílích proběhlo hlavou.
22. minuta: podobná akce jako ta předcházející, Valnoha po levém křídle vysouvá za obránce zabíhajícího Grygeru, od něj míč putuje po zemi před branku a Tuma se levou nohou snaží vystřelit. Míč však netrefí a noha jen promáchne vzduchem. "To byla největší šance, branka byla skoro prázdná a já jsem to takhle šlajznul," vyčítal si Tuma.
Hned vzápětí dostává ještě jednu šanci dokázat, že je střelec. Po Kufově rohu se ocitá ve své nejoblíbenější pozici, naskakuje si na míč hlavou, střílí "koníčka" do země a do branky, tam však na čáře stojí Svoboda a míč hlavou odvrací. "Byl jsem tam sám, ale neměli jsme to potřebné štěstí," znázorňoval Tuma na tomhle příkladu pocit z celého zápasu.
Jak to, že se Tuma proti mistrovi dostával zpočátku tak snadno do šancí? "Drnovičtí se velmi dobře pohybovali, my jsme navíc byli ještě psychicky unavení po úterní prohře s Portem v Lize mistrů," hledal příčiny obránce Sparty Milan Fukal.
V kabině nešťastníkovi Tumovi nikdo nic nevyčítal. "To ani nejde, jednou to nevyjde jednomu, jindy zase druhému," zastal se spoluhráče při odchodu z kabin záložník Miloslav Kufa. "Kdybychom se Spartou uhráli něco lepšího, bylo by to pěkné. Ale Sparta se Slavií se stejně všem ostatním odpoutají," říkal půl hodiny po zápase už s úsměvem Tuma. "Musíme proto bodovat hlavně s těmi ostatními," uzavřel Tuma.
