Děs, hrůza a křeč. Třinečtí fotbalisté se přiblížili sestupu

Klesli na trávník. Hlavy si ukrývali v dlaních. Na střídačce seděli se sklopenými hlavami. Bezmoc. Bezradnost byla na fotbalistech Třince znát. Důležitý, možná rozhodující souboj o záchranu nezvládli. Ve 26. kole druhé ligy doma prohráli s Vlašimí 1:2. Na svého soupeře už ztrácejí pět bodů, za čtrnáctým Mostem zaostávají čtyři kola před koncem o tři body.

NA OSTŘÍ NOHY. Zlínský fotbalista Jan Jelínek vletěl do souboje s třineckým soupeřem dost neohroženě. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

"Dostali jsme se do pořádně těžké situace, teď už jde opravdu o bytí a nebytí," povzdechl si třinecký trenér Alois Grussmann.

Jarní propad Třince pokračuje. Nevyhráli už devět zápasů za sebou. "Dostáváme góly, jakým nerozumím," řekl Grussmann. "Vlašimi jsme darovali dva trestňáky."

Ten první ještě hosté nevyužili,jenže v boji o odražený balon Lisický zboural protivníka a hosté kopali znovu téměř ze stejného místa. A Kosak se trefil k pravé tyči. "Byl to úplně zbytečný faul," podotkl Grussmann. "Jenže dneska chybuje ten, zítra někdo jiný, hráči se v tom střídají, jenže doplácejí na to všichni."

Třinečtí museli otáčet stav. Leč brzy po přestávce doplatili na nedůraz v pokutovém území a bylo to0:2. "Přitom se sami na gól, na šanci strašně nadřeme," připomněl Grussmann. "Pokud dostaneme takové góly, přijde zmar, hrůza, děs."

Třinecký Ceplák snížil v 75. minutě. Domácí ožili. "Gól zase přišel pozdě," uznal trenér Grussmann. "Kolem branky hostů pak létaly míče, ale už to byla spíše křeč. My jsme schopni dát gól, ale ne více."

A ke všemu mají Třinečtí pořádně těžký los. Hrají v Opavě, hostí Spartu B, jednou do Jihlavy a přivítají Zlín. "Budeme hrát do posledního kola, ale bude to těžké, zvlášť, když vidím, jak jsou kluci v kabině hotoví," řekl Alois Grussmann.

Ceplák: Nic ještě nebalíme, o záchranu hrajeme dál

Přišel na hřiště v 52. minutě. O třiadvacet minut později poslal do branky Vlašimi odražený míč. Snížil na 1:2. Jenže třinecký záložník Miroslav Ceplák neměl ze svého prvního gólu v sezoně žádnou radost.

"Je na prd, když jsme prohráli," smutně hlesl. "Potřebovali jsme vyhrát. A zase nic. Ani nemám, co hodnotit, když dostáváme takové góly..."

Váš zápas s Vlašimí byl stejný jako předchozí domácí s Ústím nad Labem. Jako byste se báli hrát. Vždy jste ožili, až když soupeř vedl 2:0 a vy jste pak snížili.
To je to. Za stavu 0:0 jsme v takovém útlum, nevím, co to je... Chceme se zvednout, jenže po prvním gólu dostaneme druhý a jsme zase tam, kde jsme byli.

Znamená to, že už je o vašem sestupu rozhodnuto?
Ne, to určitě ne. Mluvím i za kluky. Budeme bojovat do poslední chvíle. Ještě máme čtyři zápasy.

S výjimkou Sparty B máte ale samé silné soupeře. Už ve středu hrajete na hřišti Opavy, které se daří.
Nic jednoduchého to nebude, Ale musíme to nějak zlomit. Musíme se z toho dostat. Třeba začneme dávat slepené góly a začneme vyhrávat.

Jak to ale můžete zlomit? Jak se můžete psychicky zvednout?
To nevím. Na tréninku makáme, všechno jde, ale přijde zápas a jsme najednou v útlumu. Máme to v hlavách. Třetí zápas si říkáme, že už musíme zabrat, že to musíme změnit, ale pořád je to stejné. Nic ale nebalíme. Hrajeme dál.