Jenže kvůli prodloužení léčby a okolnostem souvisejícím s reprezentačními povinnostmi jeho kolegy v brance Tomáše Koubka se stal Lindrův sval snad nejsledovanějším námětem debat hradeckých trenérů a fanoušků.
"Hlavně v posledních dnech se mě hodně lidí ptalo, jestli ligu stihnu," přiznává Lindr.
A stihnete?
Tři dny trénuji naplno, a zatím bez nejmenších problémů.
Kdyby se vás dnes trenér zeptal, jestli jste připraven v neděli chytat, co byste mu řekl?
Moc jsem toho neodtrénoval, takže v tuto chvíli je na to těžká odpověď, ale po dnešku asi to, že jsem v pořádku.
Původní prognózy uváděly, že byste měl být tři týdny po zranění v pořádku. Nakonec se vaše léčení nepříjemně protáhlo.
Asi bych i byl, jenomže já jsem začal s tréninkem o chvíli dřív, než jsem pravděpodobně měl, a zranění se díky tomu lehce obnovilo. Kdybych nezačal, asi by to opravdu byly ty tři týdny.
To jste se cítil tak dobře?
Na první trénink jsem šel ve chvíli, kdy mi lékaři na ultrazvuku řekli, že sval je v pořádku. Chtěl jsem stihnout poslední přípravné zápasy, proto jsem začal trénovat.
Prý šlo o utkání v Pardubicích.
Přesně na ten zápas jsem myslel. V sobotu se hrálo, ve čtvrtek jsem byl na ultrazvuku. Doktor sice doporučoval počkat s tréninkem na pondělí, ale já jsem chtěl v sobotu chytat, tak jsem šel.
Jak dlouho jste vydržel?
Asi čtvrt hodiny, dvacet minut, už při brankářské rozcvičce mě ve svalu píchlo a musel jsem skončit. Vinou toho jsem musel čekat devět, deset dnů navíc.
Trenéři vás asi moc nepochválili, nemohli počítat ani s Tomášem Koubkem.
Snad to chápali, byla to chyba z velké chuti hrát. Chyběly mi zápasy, chtěl jsem v přípravě odchytat aspoň něco, ale nakonec jsem nestihl ani jediný. Ani generálku, i když tu bych opravdu rád chytal.
Neměl jste v pondělí podvědomý strach, že vás při prudším pohybu ve svalu píchne a zase budete muset skončit?
Trochu obava byla, ale měl jsem za sebou individuální lehké tréninky a musím zaklepat, sval zatím drží.