Čím to? Vždyť u reprezentace jste po zkažené baráži rezignoval 20. listopadu, to už je víc než půl roku.
Vypětí bylo dost dlouhé. Jen jsem jako hráč skončil na hřišti, už jsem měl na sobě oblek a dělal na Spartě manažera. Přes noc mě udělali trenérem a pak povolali k reprezentaci. Tam byl tlak největší, jaký může trenéra potkat. To období bylo hektické a náročné, možná jsem prožil daleko víc než mnohem starší trenéři.
A to vám sebralo tolik sil, abyste teď nikam nechtěl?
Ale to jsem neřekl. Hlava byla unavená, to uznávám, ale jinak mě fotbal motivuje dál, je to můj druhý život. Naučil jsem se v něm bojovat.
GOLF? STEJNĚ MLUVÍM O FOTBALE
Jak vypadá váš ideální den?
Třicet stupňů, slunce praží a já doma ležím u bazénu. Pak odjet na hory, jen na víkend, pro osvěžení. Dřív jsem takové věci opomíjel, byla práce. Mám rád, když se můžu pár dní flákat.
Dostanete se i za rodiči do Dolných Kočkovců?
Vezmu dcery a pojedeme tam. Na Slovensku začne první liga, tak zajdu i na fotbal. Mám kousek Dubnici, Trenčín, Žilinu i Trnavu.
A co golf? Když jsme se před dvěma měsíci naposledy potkali v Černolicích, za které hrajete fotbal, zrovna jste z golfu dorazil přímo k zápasu.
Nejsem hráč, který bez golfu neusne. Necvičím odpaly, trenéra nemám, jsem rekreační hráč. Mám rád nové věci a u golfu se učím koncentraci. To mě baví. Nedávno jsem byl ve Francii u Ivana Haška, který tam trénuje Štrasburk. I s jeho asistentem Karlem Jarolímem jsme vyrazili na golf.
A hlavní téma?
Jasně že fotbal. Osmnáct jamek, to máte pět a půl kilometru, my amatéři chybujeme, takže projdeme tak sedm, a pořád probíráme fotbal.
NEDÁVÁ INZERÁT Kdo je Jozef Chovanec
Takže u fotbalu zůstáváte? Čekáte na nabídku?
- Bývalý trenér fotbalové reprezentace, kterou vedl od ledna 1998 do listopadu 2001, kdy rezignoval po neúspěšné baráži s Belgií (45 zápasů - 27 vítězství a 11 porážek).
- Od 1. července pracuje jako konzultant na Spartě, jinak je bez angažmá.
- Ženatý, má dvě dospívající dcery, Kateřinu a Nikolu.
Hraje fotbalový přebor za Černolice (spolu s bývalými esy Haškem, Radou, Rottem, Vízkem, Fialou nebo Bittengelem). „Dostáváme spoustu gólů, ale ještě víc jich dáváme. Já jich nastřílel 12, byl jsem po Bittengelovi druhý nejlepší. Hraju jen občas, pro radost, ne pro postupy a sestupy.“ n Narodil se 7. března 1960 v Povážské Bystrici, vystudoval chemickou průmyslovku, mluví anglicky, německy a holandsky.
- V 18 letech hrál za Spartu a za čtyři roky už byl kapitánem. Začínal jako útočník, pak se zatahoval až na místo libera. Dva roky během vojny hrál za Cheb, tři roky za nizozemský Eindhoven.
- Má osm domácích titulů, v lize 381 zápasů/58 gólů, v reprezentaci 58/4. Čtvrtfinalista mistrovství světa 1990.
Čekám i nečekám. Neříkám, že dávám přednost trénování, můžu hledat nové hráče, být skautem, manažerem, pracovat u mládeže. Jak se objeví práce, budu o ní přemýšlet. Pokud o mě bude mít někdo zájem...
To vypadá jako inzerát.
Ne, ne, od 1. července jsem zaměstnán ve Spartě.
Slyšel jsem, jako konzultant. V čem to spočívá?
Sleduju hráče, zápasy, není to žádná stálá funkce, nemám kancelář. S tím nápadem přišlo sparťanské vedení, rozebíral jsem to s prezidentem Košťálem. Dělám věci na zadání, nepletu se nikomu do práce, už vůbec ne realizačnímu týmu. Řeknou mi: Jeď tam, sleduj ten zápas, řekni nám.
Proto jste nedávno v Blšanech strávil den na přípravných zápasech?
Třeba. Když si to trenér Jarabinský vyžádá, budu mu referovat o soupeři pro předkolo Ligy mistrů, až bude známý. Ale jedu se podívat i na žáky, na dorost. Byl jsem ve Francii. I tam jsem viděl fotbal.
Jaký? A koho?
To neřeknu, utajená věc. Odkrývat teritoria se nevyplácí, může vás kdokoli předběhnout. Spousta hráčů je volných, protože padlo Kirchovo televizní impérium v Německu, kde byly kluby závislé na jeho penězích.
Ale Kirch koupil televizní práva znovu.
Jenže kluby nedostanou tolik peněz, a navíc teď, kdy je potřebují na přestupy. Proto se chtějí někoho z kádru zbavit. Když platíte třicet profesionálů a hraje jich polovina, tak co s tím zbytkem? Hráči se pouštějí pod cenou nebo jen za to, že někdo převezme jejich plat. I o tom se můžu zmínit na Spartě.
Vypadá to, že ta práce vás baví...
Baví. Už dřív jsem přemýšlel o tom, že bych dělal manažera FIFA.
Dohadovat přestupy, být důležitým mužem v pozadí. Máte na to dost ostré lokty?
A na co? V tom by měla být spíš serióznost. Když je člověk seriózní, hráči se na něj sami obrátí. Tedy když jim máte co nabídnout. A když nemáte nic, ani lokty nepomůžou.
Pořád mluvíte o variantách, které se míjejí s prací trenéra. Skoro se zdá, že trenérem být ani nemusíte.
To je pravda, třeba do konce života. Nikdy jsem neměl ambice jen trénovat. Ani teď to tak necítím.
Co vám vadí? Kočovný život?
To jsem si dávno zvykl. Když se někdy bavíme s Karlem Brücknerem, neříkáme pondělí, úterý, středa, ale pozápasový den, regenerační, předzápasový. Máme vlastní pojmy.
Ale tím neříkáte, co vám na trénování vadí.
Strašně mě mrzí, když v novinách čtu titulky: Skončil trenér nebo Trenér vyhozen. Jako minulý týden případ Komňackého ve Zlíně. Trenér nemá šanci bránit se, prostě mu neprodloužili smlouvu a hotovo. Nebo Karel Jarůšek v Drnovicích, kterému rozprodali tým. V cizině je funkce trenéra daleko váženější, každý měsíc, kdy jsem teď jednal o smlouvách, mě o tom přesvědčil víc a víc.
UŽ MOHL BÝT V MAĎARSKU
Jednal jste o smlouvách, to se ví. Ale nikde jste se nedohodl. Iraklis Soluň, Slovan Bratislava, maďarská Ujpest. Kde jste byl nejblíž podpisu?
Určitě na Slovanu. Chyběl tomu jen vnitřní pocit, že to chci: Jo, to je pravá chvíle, jsem připravený jít po hlavě a trénovat. Daleko jsem byl v jednání s Dózsou Ujpest. Už jsem v Maďarsku dokonce požádal o videokazety se zápasy. A zase nic ten pocit jsem v sobě nenašel.
Vy, jako rodilý Slovák, mluvíte maďarsky, že vás chtěla Ujpest?
Maďarsky? Ani ň. Ale oslovili mě. Už tam hráli tři Češi, Kozel, Slončík a Vágner, máme tam docela dobré jméno. A fotbal v Maďarsku se zvedá, dostává dotace od vlády, budují se stadiony, kupují se hráči. Robert Vágner se vykopal do německé Chotěbuze, a to ho v Čechách vůbec nechtěli.
Mluvilo se i o Rapidu Vídeň, kde po sezoně vyhodili Lothara Matthäuse.
Jenom mě naťukli... Ale najednou se z Arábie přiřítil ztracený trenér Hickersberger a vzal to. Nebo Iraklis Soluň, to samé. Říkají, ať tam letím, že mě chtějí. To víte, já se tam chytím za hlavu a budu si nadávat do blbců, co jsem to udělal. Nemůžu vzít angažmá jen proto, abych měl práci. To je nefér. Musím prostě cítit, že tu práci chci.
A vzít polskou reprezentaci, jak se objevilo na internetu, by se vám nechtělo?
Ale chtělo, reprezentace je vždycky nejvyšší pocta, jenže všechno je trochu jinak. Volal mi nějaký novinář. Prý, jestli rozumím polsky. Samozřejmě že ne, povídám. Tak začal: Co by pán tomu říkal, kdyby dostal... A co bych říkal, potěšilo by mě to. Druhý den jsem kulil oči, jaké články vycházejí. Jenže mně bylo jasné, že polský svaz o něčem takovém ani neuvažoval. A trenérem za pár dní udělal Zbigniewa Bonieka.
A co arabský fotbalový svět, ten se neozval? K českým trenérům přece inklinuje.
Ozval, druhý tým ligy z Kataru. Přijeli za mnou do Prahy, můj bývalý spoluhráč Luboš Kubík to dohadoval. Velkorysá nabídka, velké peníze, mohl jsem si vzít vlastní realizační tým. Okouzlený Luboš mi pak říká, jestli bych ho nevzal s sebou. Já ale nechtěl. Starší dcera chodí do střední hotelové školy, rodina by musela zůstat v Praze, a co já sám v takové dálce. Člověka nemůže práce tolik naplnit, když se vrací do prázdného bytu.
Co na to v Kataru?
Nevzdávali to. Prý ať se tam jedu podívat. To víte, oni mi vezmou pas, a už jsou s návratem problémy. I to se může stát.
Máte strach z takových zemí?
To ne, už to není taková exotika. To jen my si myslíme, že český fotbal je pupek světa, přitom v Kataru třeba dělají pro fotbal daleko víc. Jistě, je to jiná mentalita, jiné náboženství, ale fotbal je fenomén, už nelze nikoho podceňovat. Jak nedávno dopadlo mistrovství světa? Třetí Turecko, čtvrtá Korea.
CESTA BEZ CÍLE
Mimochodem, kolikrát vás během šampionátu přepadla lítost? Stačilo udělat jeden krok a s reprezentací byste tam byl.
Lítost? Při každém zápase. Byl to strašný pocit. Hrály se hymny před výkopem a už jsem myslel na to, že jsme tam mohli stát my. Nejhorší to bylo po baráži, ta frustrace a zklamání. Pak jsem to nějak strávil, ale s mistrovstvím stará jizva zase rozbolela. Vždyť už jsme s Korejci jednali, kde budeme bydlet, v Japonsku jsme zase hráli turnaj. Hráči to můžou napravit, ale já jako trenér...
Kdy dostanu takovou příležitost?
Zazlíváte to hráčům?
Samozřejmě, to nikdy nepřekousnu, že nepostoupili. Mistrovství světa je vrchol, fantastická reklama, s tím se nedá nic srovnat. A my jsme měli možná nejlepší mužstvo v historii, klíčoví hráči v ideálním věku před třicítkou, Nedvěd, Berger, Poborský, Šmicer, Řepka. Chybělo maličko. To je právě, co pořád opakuju: existuje jen úspěch a neúspěch, nic mezi tím. Jedna chyba, zlomek vteřiny, Řepkova červená karta, zkrat, a ovlivní to dva roky práce. Zase se musí bojovat ode dna. Je to cesta, a nevíte s jakým koncem.
Podcenili jste baráž?
Převládal názor, že Belgie nás nemůže zastavit, hlavně po poslední výhře nad Bulharskem v kvalifikaci. Co nám může udělat nějaká Belgie, když Bulhaři dostali šest gólů? Jenže Bulhaři inkasovali poprvé a najednou byli otevření jako konzerva, úplně odevzdaní. A Belgie? To nebylo podcenění, spíš nám chyběla vnitřní pokora a absolutní koncentrace.
Tenkrát se mluvilo také o tom, že se hráči při rozmarném večírku opili na soustředění.
Pokud by to byla pravda, je to pro mě ještě mnohem hlubší zklamání. Ale nepřipouštím si, že by něco takového byli schopni udělat. Navíc v tak důležitou chvíli. Takové podezření se těžce smývá a fotbal tím upadá ještě níž.
LIGA BUDE HEZČÍ
Za dva týdny začne liga. Těšíte se?
Těším, bude hezčí. Ta minulá byla až moc průměrná. Každý sice mohl porazit každého, ale nebylo to díky kvalitě, ale kvůli chybám. Navíc se teď vracejí zkušení krajánci Poborský, Němec, Bejbl, Baranek, Čížek, to je kvalita.
Komu z nich věříte nejvíc?
Těžko říct. Musí unést, že jsou pod zvláštní lupou, je to zavazující. Fanoušci čekají velké výkony, a pár návratů už se nepovedlo. Karel Poborský bude hvězda Sparty. Překvapuje mě, že i Míra Baranek se teď trefuje v každém zápase. A Jirka Němec? Toho jsem viděl v přípravě, byl skvělý, jasný vůdce. Jestli nechtějí mít Blšany problémy, musí se všichni okolo Jirky zlepšit.
Vás nepřekvapilo, že šel do Blšan? Vždyť měl nabídku, aby se vrátil do Sparty. Lákal ho klid?
To bych neřekl. Blšany se zachránily na poslední chvíli, Jirkovi teď věří, že je potáhne. Klid mít nebude.
Ale když jste vy končil v cizině, do Sparty jste se vrátil.
Ale já nebyl v Eindhovenu zdaleka tak dlouho jako Němec v Schalke.
Za devět let se hráči ve Spartě dvakrát vyměnili, zůstal jen Novotný a teď přibyl Kouba, změnili se majitelé, trenéři... Zato mně zůstalo před deseti lety skoro všechno stejné. Měl jsem to snazší.
Kdo vyhraje ligu? Koho tipujete?
Sparta má za poslední léta jeden z nejsilnějších kádrů, doplnila se o zkušené. Všechno podřídila tomu, že chce projít do Ligy mistrů, nic jiného pro ni nebude úspěch. Ale neřeknu, že je to můj tip. Napoví, jak kdo proleze předkoly v evropských pohárech. Když se postoupí, sebevědomí stoupá a pak se s mančaftem táhne celou sezonu. Vzpomínáte na Slavii, jak před dvěma lety prohrála v předkole Ligy mistrů s Doněckem v prodloužení? Byla pak celý rok pod dekou, nešlo jí to. Ale úspěch motivuje.
Kdybyste si měl jít okamžitě vsadit, tak na koho?
Nešel bych, nemám vyhraněný názor. Fotbal je takový vachrlatý.
