Záložník s alžírskými kořeny, který dobyl svět jako hráč, u fotbalu zůstat nechtěl.
„Svou budoucnost jsem viděl jinde,“ přiznal po letech. Kde přesně, sám nevěděl.
Objížděl svět, v Africe pátral po kořenech vlastní rodiny, účastnil se charitativních projektů po celé zeměkouli. Jenže nic z toho ho nechytilo tak jako fotbal.
„Dělal jsem spoustu věcí, potkal mnoho lidí. Vzdělával jsem se. Ale nakonec se stejně vrátíte k tomu, co váš naplňuje, co vašemu životu dává smysl,“ vysvětlil s odstupem, už jako trenér.
Návrat na trůn
Koučem se stal až osm let po konci aktivní kariéry. Působil jako Ancelottiho asistent, než převzal třetiligovou juniorku Realu ve třetí španělské lize.
Hráči k němu vzhlížejí, jako fotbalista byl Zidane král. Vyhrál všechno, co mohl. Mistrovství světa i Evropy, Ligu mistrů, španělskou a italskou ligu, Zlatý míč... jen rozlučka mu nevyšla podle představ.
Ve finále světového šampionátu 2006 se nechal vyprovokovat italským obráncem Materazzim a hlavou ho udeřil do hrudníku. Totální zatmění. Na rozloučenou dostal čtrnáctou červenou kartu kariéry a bez fanfár odešel.
Fotbalový elegán, v soukromí introvert, nechal naposledy promluvit svůj alžírský temperament.
Jako trenér se zklidnil. Alespoň zvenku.
„Uvnitř trpím možná ještě mnohem víc,“ tvrdí v nové roli. „Když jste na lavičce a začne zápas, už nemůžete nic dělat. Jen krotit ten vulkán emocí, který máte v sobě,“ vysvětluje čtyřiačtyřicetiletý Zidane.
K návratu do fotbalu ho popíchl Florentino Pérez, prezident Realu. „On je jednou z nejdůležitějších postav v mém životě. Změnil všechno. Bez něj bych nikdy nerozhodl o vítězství v Lize mistrů... Já mu to chci nyní vrátit jako trenér,“ hovoří Zidane s úctou.
Zatím se mu to daří. Koučem prvního mužstva Realu je teprve osmnáct měsíců, i za tak krátkou dobu už ale vyhrál čtyři trofeje. Naposledy španělský ligový titul, který na stadion Santiaga Bernabéua vrátil po pěti letech. A ve velkém stylu.
Real dal gól v každém zápase sezony, což se mu nikdy předtím nepovedlo, a pod Zidanem už nastřílel o 150 branek víc, než inkasoval.
„Na vítězství v lize jsme čekali opravdu dlouho. Pro nás všechny to bylo hodně důležité, jsme Real – nejlepší klub světa. Museli jsme sem titul vrátit,“ zářil Zidane, pod nímž Madrid vyhrává trofej průměrně v každém jednadvacátém zápase.
Navíc má na dohled další pohár. V sobotu totiž Real nastoupí v Cardiffu do finále Ligy mistrů.
Inspirace Guardiolou
Utká se tam s Juventusem. „Je to poslední a nejdůležitější zápas sezony, připravíme se perfektně,“ slibuje trenér Zidane i za hráče.
Motivaci mají všichni obrovskou. Jako první v novodobé historii mohou obhájit vítězství z předchozího ročníku. Nikdo před nimi to nedokázal.
Bayern Mnichov, Manchester United ani Barcelona, kterou ve zlaté éře vedl Pep Guardiola. Mimochodem Zidanův trenérský vzor.
„Jeho práci sleduju, opravdu mě inspiruje,“ přiznal se. Sám Guardiolovy tréninky studoval, když dokončoval profesionální trenérskou licenci.
Nyní, pouhé dva roky poté, má na dosah úspěch, o kterém Guardiola i jiní pouze sní.
Paradoxní, když původně u fotbalu ani zůstat nechtěl.
