Všechno začala otázka ukrajinského novináře: "Co můžete říct o kondici svých hráčů, kteří byli třicet minut před koncem zápasu úplně mrtví. Třeba Gusjev, ten byl totálně vyčerpaný. Jak potom můžete tvrdit, že je váš tým dobře připravený?"
Blochina, vítěze Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1975, tím pořádně popudil.
"Co na to říct? Nehodlám odpovídat na takovou provokaci," načal dlouhou odpověď. "Nemáte rád Blochina? Nemáte rád ukrajinský nároďák? Tak to pardon."
Aby Ukrajina postoupila, musela vyhrát. Po porážce 0:1 je z turnaje venku. Ševčenka a spol. to bolí o to víc, že rozhodčí mylně neuznali gól útočníka Deviče, byť akce začala přehlédnutým ofsajdem.
Možná i proto byl Blochin tak popudivý. Navíc se nenechal umlčet tiskovým mluvčím a pokračoval: "Pojďte si to vyříkat jako chlap s chlapem, hezky z očí do očí. Ale hlavně, prosím, neříkejte nic o týmu. Nás ta porážka taky mrzí, ale rozhodně se nemáme za co stydět."
Vtom do monologu naštvaného kouče vpadl tiskový mluvčí, jenž ostatní novináře poprosil, aby do otázek nevkládali vlastní názory a ptali se věcně.
Ale Blochin se přesto ještě jednou otočil na žurnalistu, na kterého se tak rozohnil.
"Chcete jít se mnou vedle? Prosím, pojďte. Vyřešíme to jako chlapi. Měli byste respektovat, že jsem hrál fotbal. Vy jste někdy hrál fotbal?" pokračoval. "Jestli mě nemáte rádi, tak to klidně ukažte. Ale netahejte do toho moje hráče."
Pak už se zklidnil a s úsměvem odpovídal na další otázky. K incidentu se vrátil na konci tiskové konference. Zastrčil po sobě židli a na novináře, kterého před chvílí tak zpražil, křikl: "Tak pojďte!" a ukázal k východu.
Někdo v sále zatleskal, Blochin ostatním novinářům zamával a zmizel v útrobách stadionu v Doněcku.
