Zřejmě to už nikdy nebude tak romantické jako dřív, kdy Plzeň šokovala Evropu. Přesto Pavel Vrba souhlasil: Ještě jednou do Viktorky! Vrátil se o tři roky starší, snad i sebevědomější a určitě obezřetnější.
„Nelituju ničeho z toho, co se za poslední tři roky stalo,“ odkrojí kousek štrúdlu a pustí se do vyprávění. Na hotelové zahrádce ve vesničce Westendorf odhání mouchy a chválí své staré známé, jak se v létě snaží.
Vám nevadí, že Limberský, Bakoš, Petržela a spol. mají o tři roky víc? Blíží se věku veteránů.
Vůbec mi to nevadí. Spíš mi připadá, že se chovají ještě profesionálněji než dřív. Starají se o sebe před tréninkem i po tréninku. Vědí, že moc sezon už před sebou nemají. Třeba jednu nebo dvě.
Váží si toho, že jsou v Plzni?
Myslím, že ano. Neberou to jako samozřejmost. Většina z nich nemá zajištěnou budoucnost. Nevím, že by vlastnili hotely nebo úspěšně podnikali. Ale vím, že si chtějí prodloužit fotbalový život.
Na kterém z třicátníků vidíte, že by mohl mít velkou sezonu?
Na to je brzy. Povíme si za čtyři měsíce. Nějaký pocit mám, ale hodnotit nechci. Fotbal se mění každou minutou. Jen vidím, že ti nezkušenější hráči se chovají jinak než před lety.
Takže vlčí smečka zkrotla?
Nebudu tvrdit, že jsou kluci svatí, ale zároveň si vzpomínám na roky, kdy jsem hrával já. To byly příběhy, že byste je v novinách ani nestačili popsat. Ale tehdy se o tom tolik nepsalo a nevykládalo.
Plzeň kdekomu připomíná retrostyl. Vrací se k něčemu, co už tu bylo. Souhlasíte?
Nerozumím slovu retro. Možná jsou tu stejní hráči i stejný trenér, ale všichni máme jiné zkušenosti, jsme starší, chováme se jinak. Nehrajeme stejné písničky jako dřív, protože fotbal není stejný, pořád se mění, stejně jako postavení hráčů. Podívejte na Krmenčíka. Před třemi lety kluk, dneska reprezentant. V tom je fotbal krásný - za půl roku může být všechno jinak.
Vrátil se Vrba, vrátil se Kolář. Je to citlivé, ale myslíte, že kdyby si Rajtoral nevzal život, je tu s vámi také?
Jak Franta Rajtoral, tak David Bystroň (oba se oběsili) pomohli Plzni strašně moc. Bohužel v jejich životě nastalo období, které nezvládli. Hrozně mě mrzí, co se stalo. Zažil jsem s nimi úžasné roky.
Vím, že se to nedá srovnávat, ale po devíti letech chybí v kabině také Pavel Horváth, který odešel trénovat Sokolov.
Horvi byl šéf. Když jsem přišel, on měl před sebou ty nejlepší sezony. Teď si Plzeň musí zvykat, že tu Pavel není. Kraviny v kabině zůstaly, navíc mi pořád připadá, že mužstvo drží při sobě, žádné skupinky se nedělají.
Kdo si na vás nejvíc dovolí, když tu Horváth není?
Páni manažeři Šádek a Mysliveček.
To jistě, ale kdo z poddaných?
Oni nejsou moji poddaní, všichni jsme OSVČ. (úsměv)
Mimochodem, vás baví fotbal pořád stejně?
Stoprocentně. Strašně mě baví. Za to, že je to i moje zaměstnání, vděčím spoustě lidem. Pomohli mi, neházeli klacky pod nohy. Soudržnost je velmi důležitá. Přitom znám i hodně lidí, se kterými bych v jednom klubu pracovat nemohl.
Vzpomenete si, kdy se to ve vaší kariéře zlomilo?
V létě 2004, kdy mě vyhodili z Baníku, což jsem považoval za největší tragédii. Dělal jsem asistenta Frantovi Komňackému, vyhráli jsme titul a já musel pryč z klubu, který jsem miloval a miluju pořád. Jenže bez toho bych se nedostal na Slovensko, odkud jsem se postupně odrazil do Plzně, k reprezentaci, do Machačkaly.
Pavel Vrba na tiskové konferenci s plzeňskými šéfy Tomášem Paclíkem (vlevo) a Adolfem Šádkem.
Z Plzně jste odcházel jako hrdina, ale pak se leccos změnilo. Upřímně, litujete v posledních třech letech něčeho?
Vůbec nic bych neudělal jinak! Nabídky z reprezentace jsem si nesmírně vážil a jsem rád, že se nám podařilo postoupit na mistrovství Evropy. Zároveň jsem cítil, že práce u národního mužstva je jiná, než jakou bych očekával. Nebyl jsem tolik na hřišti, což mi chybělo. Toužil jsem po klubové práci a Machačkala mi ji po Euru nabídla.
Ani toho nelitujete?
Určitě ne. Přes úvodní složitosti to začalo fungovat a připadal jsem si jako v Plzni přes iks lety. Něco se tvořilo. Na podzim jsme uhráli 20 bodů a měli jsme v uvozovkách jistou záchranu. Nikdo nepředpokládal, že se změní majitelé a většina cizinců včetně trenérů bude muset v prosinci pryč. Ale já budu vzpomínat jen pozitivně.
Když přicházel Vrba k reprezentaci, psalo se o spasiteli. Podobně to teď vnímá Plzeň, že?
Fanoušci určitě vědí, že i tenkrát poprvé chvíli trvalo, než si to sedlo. Ale je pravda, že kvalita kádru a očekávání jsou úplně jiná. A přiznejme si: pokud by nebyla, možná bych do Plzně ani nešel. Klub není v situaci, že by mohl na poháry čekat rok a půl. Já současné nároky akceptuju.
Je váš trenérský deníček podobný jako v roce 2008?
Naštěstí už si nemusím psát deníček, každý trénink mám v počítači. K některým věcem se vracím, některé obměňuju, jiné vynechávám. Pořád se učím a vzdělávám. Máme sporttestry, GPS na iPadu, okamžitě si zkontrolujete tepovku, intenzitu. Zátěž zvyšujeme skutečně až ve chvíli, kdy na ni jsou hráči připraveni. Ne jako dřív, když stál trenér se stopkami. Dvacet borců se po naběhaných úsecích postavilo do řady, všichni se chytili pod krkem, změřili si desetivteřinový tep, který se vynásobil šesti, a tím se zjistilo, jestli je to dobré, nebo špatné. Naštěstí už jsme jinde.
V jaké stavu jste našel Viktorii?
Ve stavu, ve kterém je většina mužstev. Nebudu vykládat jako jiní, že musím dát mužstvo kondičně do kupy. To jsou jenom kecy. Hráči na sobě pracovali i na dovolené, nezačínali od nuly.
Ale konkurence mohutně posiluje. Sparta a Slavia utrácí miliony.
To je čistě jejich věc. Rozhodli se tou cestou jít a zkouší. Pokud se jim to podaří, budou úspěšní. Teď to může hodnotit jedině kouzelník a odvážlivec. Já ne.
Chladným vás to nenechává, ne?
Ne, je to dobře pro celý český fotbal. Ligu to oživí a fanoušky to může dostat na stadiony.
