„Z naší strany to byl ale solidní výkon. Plnili jsme taktické věci, měli jsme vysoké postavení obrany, zmenšovali hřiště,“ řekl Petr Mašlej, jehož vedení klubu jmenovalo dočasným trenérem Karviné.
„Sigma měla o nějaké procento více šancí, ale přesto jsme mohli utkání převalit na naši stranu. Bohužel se nám to nepovedlo a deset minut před koncem po ztrátě míče ve středním pásmu jsme dostali gól. Ta porážka bolí.“
Podle šéfů klubu jste se na post hlavního trenéra posunul jen dočasně. Jak to berete?
My jsme se s vedením hned domluvili, že svou roli vidím spíše u mládeže, jak tomu bylo minulý měsíc. To jsem se věnoval rozvoji mladých hráčů z A týmu, juniorky i devatenáctky. Domluvili jsme se, že se budeme bavit jen o tomto utkání. Takže uvidíme, jak to bude dál, jestli se vedení s nějakým novým trenérem domluví. Informace zatím žádné nemám. V nynější reprezentační pauze na to bude čas.
S trenérem Jarábkem jste během sezony spolupracoval. Byla změna nutná?
Měsíc jsem u mužstva nebyl. Spíše jsem působil jako analytik týmu, kdy jsem trenérovi připravoval videa. Co se týče změny, je těžké ji z mé pozice hodnotit, protože jsem byl součástí realizačního týmu a v případě, že výsledky i hra nebyla uspokojivá, byli jsme za to zodpovědní všichni, byť trenér má hlavní slovo. Za sebe bych však trenérovi za odvedenou práci poděkoval.
Co jste se snažil změnit?
Pracovali jsme na psychickém stavu, protože jsme měli šňůru zápasů bez vítězství a výkonnostně jsme šli dolů. To byla jedna věc. Druhou byly změny v sestavě a v rozestavení, na čemž jsme pracovali celý týden.
Proč jste záložníka Mangabeiru stáhl ze zálohy doprostřed obrany?
O tom jsme přemýšleli už delší dobu. V tréninku jsme to několikrát modelovali a vypadal tam velmi dobře. I ve spolupráci s Eduardem, sedělo jim to. Přesvědčil nás a proti Olomouci patřil k nejlepším.
Co další změny v sestavě?
Některé byly vynucené, třeba Tavares se zranil. Co se týče brankáře Petra Bolka, tak prošel obdobím, kdy se nám nedařilo, takže jsme dozadu chtěli dát nový impulz. Nahradil ho Jirka Ciupa, který před tím odchytal dvě utkání, shodou okolností i v Teplicích, které jsem vedl (Jarábek byl v karanténě) a byli jsme s ním spokojeni. Chytal i s Opavou, kdy jsme vyhráli.
Na místě stopera chyběl Šindelář.
Šindy byl často v situacích, které souvisely s nebezpečím pro naši branku. Potřeboval si odpočinout, trochu se uvolnit, aby to zase byl ten Martin, který tu byl, když přišel, nebo na začátku sezony, kdy podával velmi dobré výkony a hodně na sebe bral tíhu zodpovědnosti.
Poprvé v základní sestavě nastoupil Vlasij Sinjavskij.
Byla jen otázka času, kdy půjde do základu a projde adaptačním procesem.
Je v estonské reprezentaci, s níž se Česko ve středu v Lublinu utká v kvalifikaci mistrovství světa. Jaký je to fotbalista?
Vlas je hráč, za kterého je každý trenér vděčný. Na každém trénink, v každé jeho části pracuje na sto procent. Charakterově je to výborný kluk. Spíše je introvert. Chybí mu více emoční stránka, aby se projevil. Co se týče dovedností, je rychlostně vytrvalostní typ. Na českou ligu si ještě zvyká. Bavili jsme se o tom, že je náročná, soubojová, takže musí ustát kontakty, na tom musí zapracovat... Věřím, že nám v kvalifikaci góla nedá.
Stále vám citelně chybí Tomáš Ostrák. Jaký je jeho zdravotní stav?
Tom už trénuje. Po prodělaném covidu, který neměl těžký průběh, je v pořádku. Bohužel do utkání ještě nemohl zasáhnout, protože mu skončila v pátek karanténa. Ale už vypadá dobře i fyzicky.
Co vám zápas s Olomoucí ukázal?
Že můžeme hrát s každým. Je to o nasazení, o herní disciplíně, o disciplíně na jednotlivých postech, o spolupráci mezi hráči, mezi řadami. Musíme si zvyknout, že dneska fotbal bolí, že je náročný a musíme hru více rozběhat. Ukázali jsme, že tak náročným stylem můžeme hrát.
