„Ale dál jsem úplně normální kluk,“ tvrdí o sobě 35letý pracant, který jako správný fotbalový maniak začíná na stadionu úřadovat už v sedm ráno a končí až večer.
Některým hráčům stoupne sláva do hlavy,vám to nehrozí?
Já myslím, že ne. Na nic si nehraju. Rozhodně si nemyslím, že po šestnácti úspěšnějších kolech jsem výborný trenér, který by měl ostatním kázat, jak se má dělat fotbal. Nestane se ze mě machr. Jsou důležitější profese, kde by si lidi mohli myslet, že jsou dobří. Lékaři, piloti a podobně. Mají daleko větší zodpovědnost. Já z toho vědu nedělám.
Ale lichotí vám, že se o vás ví i v širší fotbalové veřejnosti, ne?
Jsem za to rád, samozřejmě. Fotbal dělám už dlouho a tohle je ocenění i důkaz, že by člověk mohl snad mířit dobrým směrem. Ale sport je vrtkavý, nahoru dolů. Stojím dál nohama pevně na zemi.
Nelanařil vás už někdo jinam?
Nikdo se neozval a ani já nemám nic takového v hlavě.
Jak si roli hlavního trenéra užíváte? Předtím jste asistoval na Žižkově a taky trénoval mládež.
Mě ta práce baví, naplňuje. Je trošku něco nového, že hráči jsou dospělí lidi. Už jsou to osobnosti, které mají svá ega, s tím člověk musí počítat. Ale významně jiná práce než u mládeže to není. Pan ředitel Gabriel mi dal ve Varnsdorfu obrovskou šanci, vážím si toho a nechci ho zklamat. Doufám, že na podzim navážeme a půjdeme v nějakém normálu dál, abychom všichni byli po sezoně spokojení.
Jak snášíte tlak, který je na hlavního trenéra daleko větší?
Cítím, že je víc vstupů širší veřejnosti, médií i další vlivy, třeba že volají agenti. Je to jiné, zvykám si. Jde to postupnou cestou.
Jak jste na tým na podzim působil? Cukrem, nebo bičem?
Snažím se s hráči vyjít normálně. A když to nejde, umím hodně přitlačit. Nemám problém jít do konfliktu, do střetu. Vědí to, respektují to a mají hranici, kterou nepřekračují. Ve Varnsdorfu je to v pohodě.
Co kromě fotbalu stíháte?
Jsem sportovní a rodinný typ. Chodím plavat, běhat, do posilovny. A mám rád hokej, občas jezdím na extraligu do Liberce.
Bude se jezdit naopak do Varnsdorfu na 1. fotbalovou ligu? Jste jen kousek od baráže.
Upřímně: není to pro nás téma. Bude velmi těžké podzim zopakovat. Uvidíme, zda zůstaneme pohromadě, nebo někteří odejdou. Určitě to nestavíme tak, že jdeme po postupu, po 3. místu, takový cíl nemáme. Budeme se soustředit na dobrou zimní přípravu a uvidíme, jaký se nám povede vstup do jara.
Ani hráči o baráži nemluví?
Myslím, že to nerezonuje ani u nich, že to není téma, které by v kabině permanentně rozebírali.
Jaké bylo vaše očekávání, když jste v létě přicházel?
Měl jsem představu o kádru, Varnsdorf jsem znal. Dva roky po sobě se zachraňoval těsně před koncem, navíc odešli Durdevič, Silva a Klobása. Tedy tři hráči, kteří se postarali o 20 až 25 branek ze čtyřiceti. Očekávání jsem neměl moc velké. Myslel jsem si, že budeme v dolní polovině, doufal jsem v klidnější střed.
Takže 4. místo je i pro vás šok?
Určitě ne. A možná ani senzace. Ve fotbale se to prostě někdy takhle sejde. Na druhou stranu jsem rád, že to není dílo náhody, ale že je to podložené hodně kvalitními výkony v některých zápasech.
Co za tím vězí?
Žádný extra klíč v tom není. Je to o poctivé práci všech hráčů a lidí v realizačním týmu. Kádr jsme se snažili složit podle charakteru, pohyblivosti a hladovosti. Aby hráči na sobě chtěli pracovat. Postupně si to sedalo, věci jsme si vyhodnocovali, úspěšné i neúspěšné, snažili jsme se na to reagovat v tréninku a přenášet to do zápasů.
Pořád se hodně řeší, že 15 gólů vám vyneslo 29 bodů.
Je pravda, že tyhle otázky dostávám často. A odpovídám pořád stejně. Pokud chcete být úspěšní, základní věc je defenziva. Vycházet z dobré organizace hry, aby každý věděl, co má dělat. Což se nám dařilo. Plus mít kvalitu do ofenzivy, ale tam jsme to někdy řešili ne úplně dobře. Hodně jsme míče ztráceli, byli jsme nahoře v malém počtu hráčů. Postupně jsme se do toho dostávali, v posledních kolech jsme útočili ve velkém počtu hráčů, vytvářeli si pět šest šancí na zápas, tři jsme využili. Nemáme klasického hroťáka, museli jsme si nějakým způsobem poradit.
Zato 9 inkasovaných gólů, to je nejlepší obrana v soutěži. Kde hledat důvod pevné defenzivy?
Základ je v hráčích, jsou schopní plnit taktiku. Máme kvalitní obrannou čtyřku a dva dobré defenzivní kluky před ní. Kde soupeř souboj vypustí, moji hráči ne, jsou poctiví, dojíždí to a jsou tam, kde mají být.
Jak jste je donutil, aby nebyli líní na krok?
Je to o charakteru. Musí mít vítěznou mentalitu, podle toho jsme je vybírali. V tréninku se hodně věnujeme organizaci obranné čtveřice, dvou středových hráčů, centrálního středového porostou, centrům z křídel. Teď to funguje, ale někdy se to otočí, i když ty věci trénujete a děláte pořád stejně. Prostě se to sešlo, jdeme tomu i naproti.
Kdekdo by při pohledu na statistiky řekl, že jste defenzivní tým.
Ale to nejsme. Hráli jsme aktivně, napadali hodně vysoko. Měli jsme trošku problém s přechodem, gólový efekt nebyl takový. Ale pozor, v posledních osmi deseti zápasech jsme vůbec nezaostávali ve vstřelených brankách, byli jsme v lepším průměru 2. ligy. Přibrzdil nás začátek, kdy jsme moc gólů nedávali.
Ani jedna červená karta, málo žlutých. Jste tým slušňáků?
Hodně si zakládám na tom, aby mužstvo bylo disciplinované, aby nedostávalo žluté karty za nekázeň, za řeči, za hloupé fauly. To je i pod pokutou, to ve hře nechci. Hráči to respektují, vnímají.
A když nasazují na rozhodčího, krotíte je. Proč?
Razím slušnost. Chci, aby se k výrokům rozhodčích nevyjadřovali. Jsou to taky jen lidi, taky chybují. Není naše práce, abychom na ně mluvili, ale abychom se připravili na soupeře. Musíme ovlivnit to, co ovlivnit můžeme, ne odvádět naši pozornost a koncentraci. Ta je klíčová. Nastavit si hlavu, abychom energii nedávali do vnějších vlivů jako rozhodčí, oplácení a tak dále.
Už jste zmiňoval, že chyběl střelec, zato se trefilo 10 hráčů. Je fajn, že góly umí dát každý?
Když máte mužstvo postavené na jednom střelci a on se zraní, je problém. My to rozložili na víc hráčů, přesto kdyby se povedlo přivést nebo si připravit kanonýra, mohlo by nás to ještě posunout. Třeba Ondráček v útoku udělal kus černé práce v pohybu, agresivitě, napadání. Hroťáka by mohli splňovat Votava a Schön, mají potenciál a do budoucna by mohli být zajímaví. Ale je před nimi ještě kus práce.
Matěj Votava kopal jen nižší soutěže kvůli nadváze, teď je z něj profesionál. Už se nepřejídá?
Hodně jsme u něj hlídali váhu, má k tomu sklony, ale udělal obrovský pokrok. Dostal se na hranici 80 kilogramů, které nikdy neměl. A je to vidět v tréninku. Je dynamický, zrychlil, vypadá úplně jinak. Do posledních dvou kol naskočil a měl šance. Na jaro určitě zůstane.
Jak se kádr změní?
Máme tipy na hráče, něco se šušká, ale nic konkrétního nevím.
Nezasloužil by si nabídku z 1. ligy Radek Porcal? S devíti nulami vévodí žebříčku brankářů.
Máme dva výborné gólmany, i Samoel je vynikající, pro Porcala rozhodly maličkosti. Měl naprosto nadstandardní podzim. V ten správný moment, kdy to bylo potřeba, vytáhl extra zákrok nebo chytil penaltu v nastavení. Ligovou šanci by si zasloužil, ale k tomu musí mít i štěstí.
Kdo byli další tahouni, bez kterých byste si nedovedl podzim představit?
Já bych spíš vypíchl kolektivní výkon. Ať je to, jak je, ode mě to není klišé. Tohle nás táhlo nahoru. Hráči potlačili svá ega ve prospěch týmu, v tom byla naše největší síla. Kluci to pochopili a celý podzim byl o tom. Proto nechci nikoho jmenovat.
Váš osobní cíl pro jaro?
Dál posouvat hráče individuálně, aby se v bližší době dostali do 1.ligy. A navázat na podzim. Hrát slušný fotbal a být úspěšní.
