V domě u Pekermanů se prohání pes Katar a dvě kočky Malajsie a Argentina. Připadají vám ta jména podivná?
Jsou zvláštní, ale jejich původ je jednoduchý: zvířata dostala jména po zemích, v nichž Pekerman získal s argentinskou reprezentací titul mistrů světa do dvaceti let.
Prošedivělý Pekerman je zvláštní postava. Věčně zahloubaný, podmračený. Ani vítězství 6:0 nad Srbskem nebo úchvatná trefa Rodrigueze v osmifinále nerozpustily led v jeho tváři. Připomíná Dušana Uhrina, kouče vicemistrů Evropy 1996, s nímž také nic nehnulo. Možná i proto mu doma nevěřili a pochybovali o jeho schopnostech.
"Čím je zajímavý? Co o něm kdo ví?" divil se slavný krajan Diego Maradona, když předloni Pekermana jmenovali trenérem reprezentace.
Ještě neúprosněji se vyjádřil César Menotti. "Je něco jiného vést mladé, nadšené ochotníky, a profesionální herce na velkém divadle, kde jsou všichni pod obrovským tlakem," rýpal trenér mistrů světa z roku 1978. "Tohle zvládne jen silná osobnost a zatím mě nic nepřesvědčilo, že by jí Pekerman, nebo jak se jmenuje, byl."
Pravda, Pekerman neprožil velkou hráčskou kariéru. V osmadvaceti ji utnulo zranění kolena. Dělal všelicos, třeba skladníka a taxikáře.
Jenže nakonec ve fotbale uspěl. Argentina pod ním vyrostla v silný a vyvážený tým. Mísí se v něm zkušenost s mládím Messiho. Technika se silou. Disciplína s herní improvizací.
"José je tím člověkem, který vede Argentinu zpět na vítěznou cestu," tvrdí obránce Juan Pablo Sorín. Sám trenér to nevidí zdaleka tak jednoduše. "Mistrovství světa není žádným svahem s růžemi, po kterém se sklouznete dolů za pohárem. Musíte prolétnout i trním."
To nastane dnes. Argentince čekají sebevědomí Němci. Bude to Pekermanův životní zápas. Může mu přinést slávu. Možná i Maradona s Menottim se budou domlouvat, kdo by 9. července po finále mohl toho psa Pekermanovi koupit.
Anebo zazní známý song Don’t Cry For Me Argentina?
Italové bojují o semifinále, ale Pessotto o život H a m b u r k (fis) - Zatímco italští fotbalisté budou bojovat o semifinále šampionátu, jejich někdejší spoluhráč Gianluca Pessotto bojuje o život. Přitom před pár dny byl jeden ze současných šéfů Juventusu ještě s týmem. S rozradostněnými hráči se rozloučil minulý čtvrtek po vítězství 2:0 nad Českem v Hamburku. Snad nebyl duel Itálie a Česka posledním fotbalem, který pětatřicetiletý Pessotto viděl. Vyloučit to bohužel nelze. "Stále nemůžeme s jistotou říct, zda postižený přežije," prohlásil doktor Pierpaolo Donadio. Podle oficiální lékařské zprávy z turínské nemocnice je Pessottův stav stabilizovaný, ale velmi vážný. V jakém rozpoložení kvůli tomu nastoupí Italové proti Ukrajincům? Jsou dvě možnosti: buď je tragédie semkne, nebo se pod ní zlomí. "Když jsme hráli s Českem, byl tu Gianluca s námi," nemůže uvěřit záložník Francesco Totti. "Na hřišti teď budeme bojovat i za něj, chci ho vidět opět brzy mezi námi. Myslím, že je to přání celé Itálie." Jenže změnu nálady v italském táboře věrně demonstrovalo chování kapitána Fabia Cannavara. Zrovna uvolněně žertoval s novináři, když se zprávu o Pessottově skoku dozvěděl. Naráz zmlkl a beze slova odkráčel. Dnes má vést tým do velkého zápasu, přitom však přiznává: "Jsem zničený." Italové logicky nemohou mít myšlenky soustředěné výhradně na zápas. I kouč Marcello Lippi včera na tiskovce prozradil: "Jsme ve stálém kontaktu s Turínem – s přáteli i s doktory v nemocnici." Lippi se s Pessottem dobře znal z dob, kdy trénoval Juventus. Bývalý obránce strávil v klubu 11 let. Ve vedení Juventusu začal pracovat po letošní sezoně, v níž se provalil skandál s machinací kolem výsledků. |