"Jeden zápas ještě nic neukáže, ani kdybychom dnes vyhráli, nebyla by to moje zásluha," odmítal Hradecký předčasně bilancovat své právě začínající angažmá.
Také na zhodnocení sil mužstva, u něhož od loňské zimy pracoval jako asistent trenéra, je prý brzy. "Až další zápasy ukáží, jaké jsou skutečné možnosti tohoto mužstva. Třeba se po třech velice úspěšných letech bude Viktorka rvát úplně někde jinde..."
Ke své životní ligové premiéře se Václav Hradecký dopracoval necelé dva týdny před 55. narozeninami. Dosud dosáhl nejvýše na druhou ligu, v níž před lety vedl tým Brandýsa, na Žižkově došel k vrcholu přes mládežnická družstva.
"Patnáct let dělám trenéra, i když na jiné úrovni, ale přesto jsem byl trošíčku nervózní. V lize je větší tlak, člověku se na mysl dere spousta myšlenek, ale snažil jsem se být maximálně koncentrován," řekl Hradecký.
Nijak neměnil své zvyky, na ostře sledovanou trenérskou židli si sednul v teplákové soupravě, jak býval zvyklý z dřívějších působišť.
O nabídce převzít tým po odvolaném Lavičkovi nemusel vůbec přemýšlet. "Neváhal jsem ani vteřinu. Vzal jsem to jako daný fakt. Bylo potřeba hned se začít připravovat na další zápas."
Kromě vynucené změny na levém kraji obrany, kde za zraněného Mikulíka nastoupil ke své ligové premiéře Štastný, nový kouč s Lavičkovou sestavou ani nijak nemíchal.
"Nejde mluvit hned o změnách, nepřišel jsem k mužstvu zvenčí, ale na jeho přípravě jsem se už podílel," připomíná trenér. "Snažil jsem se hráče především psychicky nabudit, aby se chtěli víc rvát o dobrý výsledek."
A v tomto směru prý neměl svým svěřencům ani co vytknout.
"Hráli s velkým nasazením, bojovali, těžko jim mohu něco vyčítat," tvrdil po nedělní bezbrankové remíze. "Jablonec hrál něco jiného než v minulém kole proti Liberci, jen bránil. Doufali jsme, že se prosadíme po standardních situacích, ale to se nepodařilo."
