„Ještě mně nějak docela nedošlo, že jsem pověsil kopačky na hřebík. Ale jedna část mého fotbalového života končí a druhá začíná,“ směje se pětatřicetiletý Michal Petrouš.
Ještě před pár týdny se o vás hovořilo v souvislosti s pražskými Bohemians, dokonce se říkalo že tam budete kapitánem nového týmu.
Taky jsem to slyšel. Měl jsem už v té době nabídku ředitele Viktorie Radka Havla na trenéra B týmu. Ani jsem dlouho neváhal. Přejít rovnou trénovat je parádní, ani jsem se nemusel trmácet po klubech v hodně nízkých soutěžích.
Už letos jste byl k vidění na lavičce viktoriánského béčka. Jak jste se podílel na jeho přípravě?
Kouč béčka Stanislav Purkart mně nechal vést vždy jeden či dva tréninky v týdnu. A při některých zápasech béčka jsem mu pomáhal s koučováním. To když jsem nebyl na zápase nebo tréninku áčka. To mělo přednost.
Vaše hra byla vždy založená na dobré kondici. Bude to jeden z pilířů vaší trenérské práce?
Bude, ale nejen fyzička. Vždy jsem dával do hry celé srdce. A to taky budu chtít do hráčů. Už jsem jim to řekl, že lidi na tribunách hned poznají, když to tak není.
Řekl jste, že věšíte kopačky na hřebík. Je to skutečně definitivní konec hráčské kariéry?
No, nemusí to být tak doslova... Mám chalupu třicet kilometrů za Prahou a hrají tam dva týmy - jeden kraj a druhý A třídu. Třeba si ještě ten kraj vyzkouším. Cítím se totiž po zdravotní stránce v absolutní pohodě. Ale hlavně, aby hráli v neděli odpoledne. To bych měl mít volno.
