Pracuje systematicky, nepouští se na tenký led, když si není jistý, nekličkuje.
Jestli vezme na olympijské hry tři povolené starší hráče? Nemlží a přiznává, že na takové úvahy je ještě daleko. "Teď opravdu nevím." Jak hodlá spolu se spolupracovníky zmapovat soupeře, na něž Česko na olympiádě narazí ve skupině? "Na to je moc brzo. Teď bych si jen vymýšlel, ale důkladné informace o nich určitě seženeme."
Zastává názor, že hře jeho týmu by se měl přizpůsobit soupeř, nikdy ne naopak. "Samozřejmě je dobré vědět, v čem protivníkova síla vězí," říká. "Ale vy se pak stejně musíte prosadit vlastním herním projevem."
Proto na mistrovství Evropy neměl rád dotazy typu: s čím na soupeře vyrukujete. "Každý ví, že jsem zastáncem otevřeného fotbalu, snažím se soupeře přehrát, a ne se mu ubránit. Nepřizpůsobujeme se Španělům, Nizozemcům, Chorvatům ani Italům."
Právě tato strategie dovedla Brücknerův tým na vrchol.
"Fotbalu rozumí jako málokdo, ví, co chce, a dovede nám to říct," charakterizuje zkušeného kouče opora mladého reprezentačního mužstva Libor Sionko.
"Je výborný psycholog, umí mužstvo perfektně motivovat, a stejně tak dovede držet tu naši skvělou partu." Na letošní mistrovství Evropy přivedl ostřílené mužstvo. "Právě to je výsledek dlouhodobé práce. Hodně hráčů muselo odejít, u jiných se muselo pečlivě zvažovat, jestli míří nahoru, nebo dolů, " přibližuje Brückner. "A teď je to silný odolný tým, složený ze silných a sebevědomých fotbalistů." O sobě mluví nerad, je mnohem spokojenější, když jsou pochváleni jeho hráči.
O vztahu k nim svědčí Brücknerova odpověď na otázku, zda přece jen trochu nezávidí kouči Chovancovi, který vede seniorské národní mužstvo. "A vy víte, že nezávidí on mně?" Ač jindy váží každý pohyb a málokdy pohne brvou v kamenné tváři, minulý týden v Trenčíně si při výhře nad Nizozemskem radostí zakřepčil jako mladík.
I pro tuhle maličkost na něj hráči nedají dopustit. Jenže po dotazu, zda s tím svým náramným mužstvem mládne, se rychle zvedá z křesla. "Tak to ne, myslel jsem, že se budeme bavit o fotbale." O slávu už nestojí, užil si jí dost. Například ve dvaadevadesátém prošel s olomouckým týmem do čtvrtfinále Poháru UEFA proti Realu Madrid. Ale za téměř čtyřicet let trénování zažil samozřejmě i pády. Právě z olomoucké lavičky musel třikrát nedobrovolně odejít. Jen proto, aby ho totéž klubové vedení třikrát povolávalo zpět. O jeho trenérském umu svědčí, že si ho Jozef Chovanec vybral za jednoho z asistentů k reprezentaci.
A když byl před rokem sparťanským trenérem jmenován Ivan Hašek, vážně se zabýval myšlenkou, že by Brücknera přetáhl k sobě na Letnou.
Jak je to tedy se stříbrnou medailí, je jeho životním úspěchem? "To je na hodiny. Jen se potvrdilo, že jsme se k finále ubírali správnou cestou." A zda to podle nedělního výkonu nemělo být spíš zlato? "Fotbal se hraje na góly, my dali jen jeden a Italové dva," odpověděl jednomu z italských novinářů.
