„Čekal jsem, že to tady bude vypadat trošku jinak,“ mrzí ho. Baník je ve dvacetičlenné tabulce osmnáctý s výrazným odstupem na záchranu. I kvůli tomu, že mu svaz sebral šest bodů za neuhrazení dluhu za Argentince Rosenda. Jejich navrácení, o které se vedení Baníku snažilo, vypadá hodně nereálně.
Věříte, že se můžete udržet?
Moc ne. Po podzimu máme jen 13 bodů, to je záchrana trošku utopie. Nebudeme si nic nalhávat. S tím jít do jara, to jsou nějaká dvě procenta naděje na udržení. Kdyby nám body vrátili, postavilo by nás to do úplně jiné situace.
Pokračujete i na jaře. Neměl jste chuť z Mostu odejít?
Nemám ve zvyku utíkat. Smlouvu mám do léta. Po podzimu jsem mluvil s ředitelem, mohlo se stát, že mě vyhodí, ale jedeme dál. I když tedy nevěřím, že s tímhle mladým kádrem bychom se zachránili.
Co vám scházelo?
Nedávali jsme góly, v průměru jeden na zápas, což souvisí s mládím týmu. V kritických momentech a v důležitých situacích nám ta zkušenost chybí. Ale kluci chtějí pracovat, věřím, že přes zimu potrénujeme a zlepší se i v koncovce. Myslím, že v žádném zápase jsme vyloženě nepropadli, nepřehrál nás vedoucí Vltavín ani další celky ze špičky.
Klub na tom není finančně nejlíp, tlačíte přesto na posílení?
Apeluju od doby, co jsem tady. Jedna věc je apelovat, druhá věc je realita. Je to otázka na vedení. Nevím, jak jsme na tom finančně. Asi ne tak, abychom si zkušené hráče mohli dovolit. Proto hrajeme s mladými, proto jsme tam, kde jsme. Jsou to spojené nádoby. Pokud nemáte peníze, nemáte zkušené hráče, ale jen ty, co jsou ochotní být tady za skromné podmínky. I když mladší se chtějí zlepšovat, to vidím na tréninku. Možná se něco změní, peníze se třeba seženou, bude jiná spolupráce s městem.
Po angažmá v Chomutově vás asi zaskočilo, že v Mostě si v podmínkách až tak moc nepolepšíte.
Skočil jsem z jedné louže do druhé... Nepředpokládal jsem, že z mužstva, které sestoupilo z druhé ligy, zůstanou jen dva hráči. Celou přípravu jsme trénovali ve třinácti až patnácti lidech. Doplnilo se to mladými, pak odešel Pikl do Brozan, Schön do Jablonce a další hráči, potom se někteří zranili. Kádr je úzký a mladý. Věřím, že pokud by zůstal pohromadě dva roky, někam by se posunul a mělo by to hlavu a patu. Momentálně je to ale strašně těžké. A když máte na Vltavínu na lavičce náhradníků jednoho kluka, těžko se s tím něco dělá.
Jako kouč máte své ambice, je pro vás o to složitější upoutat zájemce, když hrajete o záchranu?
Každého, ať hráče nebo trenéra, dělají výsledky. Pokud je máte dobré, jste na očích a může o vás být zájem. Pokud budete hrát permanentně o záchranu a za půl sezony uděláte třináct bodů jako my, je to samozřejmě o hodně složitější. Ale já nechci odsud utíkat, ani z Chomutova jsem neutíkal, i když podmínky byly složité. Momentálně nevidím vizi, že by se to tady mělo zlepšit.
Předtím Chomutov, teď Most, příště Teplice? Na téhle fotbalové trase se zatím pohybujete.
Vidíte, to mě ani nenapadlo. Nevím, jestli by o mě v Teplicích vůbec stáli. Trenérské řemeslo je strašně těžké. Koučů jsou mraky, klubů, které se pohybují v lepších soutěžích, moc není. Člověk si nemůže příliš vybírat. Jsou daleko lepší, slavnější a úspěšnější trenéři než já, a stejně nemají práci.
Ale liga je i váš sen, ne?
Je to sen každého trenéra, otázka je, jestli ten dotyčný na to má.
Co říkáte podzimu Teplic, kde jste sám jako hráč působil?
Jezdil jsem na Stínadla už za trenéra Ščasného, Chomutov je teplickou farmou. Podíval jsem se i teď za trenéra Vavrušky. Větší část podzimu hráli hezký fotbal. Takový, jaký bych chtěl i já předvádět s Mostem. Aby kluci byli aktivní, aby při zápase neodpočívali, ale vydali se ze všech sil a lezli pak po čtyřech. Jako bývalý útočník chci hrát útočně. Druhá věc je, jestli to hráči pochopí a mají na to schopnosti.
