Od nové sezony by mohl Villarrealu pomáhat Milan Baroš, o kterého má klub zájem. Průmyslové město, velké jako Jihlava nebo Chomutov, leží u Středozemního moře 70 kilometrů severně od Valencie. Včera slavilo až do rána. Legie odložených hráčů to dokázala: vyřadila Inter Milán.
Fanoušci na stadionu El Madrigal skandovali: „Si, si, si, nos vamos a Paris – Jo, jo, jo, jdeme na Paříž.“ Ta hostí 17. května finále Ligy mistrů.
Přitom teprve před sedmi lety postoupil klub do španělské ligy. V roce 2004 už hrál semifinále Poháru UEFA a letos si zkusí semifinále Ligy mistrů. Nevídaný příběh. „Narodili jsme se na šťastné planetě,“ žasl obránce Rodolfo Arruabarrena, jenž vstřelil postupový gól jak v osmifinále, tak o kolo později.
Cesta Villarrealu připomíná pohádku. Když klub v roce 1997 kupoval podnikatel Fernando Roig, lidé si o něm mysleli, že se zbláznil. Dnes se mu klaní. Žlutá ponorka, jak se klubu podle barvy dresů přezdívá, střílí smrtelná torpéda.
„Ten úspěch je pro mou mámu, která nedávno zemřela. Jistě by na mě byla pyšná,“ vyprávěl Roig během úterní noci. „Je to nejpyšnější, nejpřekvapivější a nejhlučnější den v historii Villarrealu.“ Český internacionál Jan Berger to v létě předpověděl: „Pozor na Villarreal. Tipoval bych, že se neztratí.“
V předkole si vyšlápl na Everton, ve skupině za sebou nechal Benfiku, Lille i Manchester United. Ale postupoval s kuriózním skóre 3:1, čtyři zápasy ze šesti remizoval. V osmifinále přemohl Glasgow Rangers a naposledy Inter.
Komando Jihoameričanů, které chilský trenér Manuel Pellegrini narouboval k domácím hráčům, udivuje. „Není to zázrak, za úspěchem stojí tvrdá práce,“ říká kouč.
Dvě hvězdy ční nad ostatními. Blonďatý uruguayský útočník Forlán získal loni Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy a argentinský špílmachr Riquelme, jehož se zbavila Barcelona, může být jedním z hrdinů nadcházejícího mistrovství světa. Spolu mohou Villarreal dotáhnout do finále Ligy mistrů.
