Harald Schumacher. Mistrovství světa 1982. Francouzský kapitán Michel Platini vzpomínal: „Myslel jsem, že Patrick je mrtvý. Neměl žádný puls a byl úplně bledý!“ Patrick Battiston v semifinále běžel proti německému brankáři Schumacherovi, který se rozhodl, že ho zrakví. Nohama napřed, což francouzské noviny okomentovaly trefným slovem Atentát! Co chybělo, aby Battiston skončil na vozíčku. Mimochodem, rozhodčí Corver ani neodpískal faul. Podobný zákrok měl na svědomí turecký brankář Rüstü Recber, který v plném běhu sestřelil Angličana Dyera.
Stephen Hunt. Ačkoli později přísahal, že to neudělal úmyslně, poslal svým bezohledným zákrokem brankáře Petra Čecha rovnou do špitálu. „Doktoři mi později řekli, že jsem bojoval o život,“ vracel se Čech do října 2006, kdy mu křídelník z Readingu kolenem prokopnul lebku. Od chvíle, kdy se Čech zázračně vyléčil, musel chytat v ochranné přilbě.
Eric Cantona. Aby nedošlo k mýlce, tady se nejedná o kung-fu nákop proti fanouškovi Crystal Palace, za který dostal francouzské bohém u soudu 120 hodin veřejně prospěšných prací. Cantonovi bylo jedenadvacet a kopal za Auxerre, když se zlostně rozběhl za Michelem Der Zakarianem. S krvavýma očima po něm skočil, oběma podrážkami napřed. Hned věděl, že ustřelil. Nečekal ani na červenou kartu, rovnou šel ze hřiště.
Pepe. Mohli bychom vybrat celou mozaiku jeho zkratů, nicméně tenhle byl mimořádně podlý. Jaro 2009 a portugalský stoper Realu Madrid kope v pokutovém území do ležícího Javiera Casquera z Getafe. Nejenže zavinil penaltu, ale ještě soupeře vzteky přebrousil podrážkou a vkleče ho tahal za vlasy. Za extempore dostal flastr na deset zápasů.
Roy Keane. Surovost jako msta. Irský záložník Manchesteru United si z předešlých zápasů proti městské konkurenci ze City nasbíral tolik naštvání vůči norského soupeři Alf-Inge Haalandovi, až ho šíleným zákrokem poslal na operaci. Otec současného střeleckého supermana z Dortmundu měl potrhané vazy v koleni a už nikdy se nevrátil do špičkové formy.
Paulo Otávio. Úplně čerstvý poznatek z bundesligy. Mu’nas Dabbur z Hoffenheimu běžel sám proti prázdné brance, protože soupeř z Wolfsburgu v nastaveném čas prohrával, riskoval a poslal na zteč i svého gólmana. Dabbur se ovšem gólu nedočkal, neboť ho zezadu jako nůžkami šmiknul Brazilec Otávio. Fuj! Dostal trest na čtyři zápasy.
Léonard Kweuke. Exemplární trest v českém prostředí: dvanáct zápasů pro sparťanského útočníka, který při pohárovém utkání s Boleslaví podrážkou zlomil holenní kost stopera Dosoudila. Květen 2013. Jestli fotbal potřebuje vymýtit nějaké fauly, pak právě tyhle. Vyprávět by o tom mohl třeba Belgičan Axel Witsel, který coby mladíček ve Standardu Lutych zlomil nohu Wasilewskému z Anderlechtu.
Flavio Zandoná. Říkali mu Číňane. Argentinský obránce Zandoná byl odmalička agresivní rapl, kterého dokázaly vytočit maličkosti. V jihoamerickém Superpoháru 1995, coby hráč Vélezu Sársfield, se neudržel a po krátké výměně provokativních slov udeřil útočníka Edmunda z Flamenga. Jedna facka nestačila, tak mu vrazil ještě strašlivou ránu z boku.
Zinedine Zidane. Zkrat pana Kouzelníka. Červenec 2006, finále mistrovství světa, Francie přichází o svého kapitána. Zidane se v prodloužení vrací k italskému obránci Materazzimu a vší silou ho bouchne hlavou do hrudi. Tolik ho popudila slova, která slyšel: „Ne, tvůj dres nechci, radši bych měl tvoji sestru.“
Kemar Roofe. Náhradník skotských Rangers přesně věděl, co dělá, když svou nohu nestáhnul. Slávistický brankář Ondřej Kolář nemá od čtvrteční půlnoci jen deset stehů v obličeji, ale taky ho čeká dlouhá pauza kvůli zlomenině čelní dutiny. Roofe je bohužel důvod, proč právě tento článek vznikl.
