„Když jsme jeli na zápas, byl jsem trochu nervózní. Tohle je moje hřiště, v Příbrami jsem vyrůstal a hodně tu toho odehrál,“ vyprávěl v mixzóně, pár metrů od trávníku.
To už měl Jablonec v tabulce první tři body, i když po zrádném průběhu. Rychle vedl 2:0, pak i 3:1, ale ještě musel zabojovat, aby vítězství udržel.
„V Příbrami je těžké hrát a vyhrát. Jsem rád, že to máme za sebou,“ oddechl si Wágner.
Sám výrazně přispěl. Kdekdo by v jeho pozici ve 20. minutě před druhým gólem zakončoval, ale jablonecká posila z Plzně ještě vymyslela přihrávku před odkrytou bránu pro Greguše.
„Hřiště bylo suché a míč se mi zadrhnul. Pak už jsem chtěl zachovat chladnou hlavu, protože u mě byl blízko obránce i brankář. Snažil jsem se někoho najít a ke Gregimu tam vedla ulice,“ líčil Wágner, jak se rodila asistence.
A dvacet minut před koncem zvýraznil osobní skóre gólem. Po centru Tecla – shodou okolností parťáka, s nímž přestoupil z Plzně – trknul do míče a poslal ho k tyči. Chladnokrevné zakončení!
„Už když si Standa dával míč doprostřed, tušil jsem, že nacentruje na přední tyč. Na gólu má obrovský podíl,“ oceňoval.
Wágnerův gól na 3:1 byl nakonec vítězný, domácí stihli jen snížit. „První kolo bývá vždycky hodně specifické. Myslím, že budeme ještě lepší,“ hodnotil.
Po své trefě běžel slavit k Teclovi, gól doma v Příbrami dost procítil. „Ani nevím, jak jsem se radoval,“ usmíval se. „Když dáte gól, jsou to emoce. Bylo by hloupé se neradovat.“
Zato v kabině při vítězném pokřiku ubral. „Držel jsem se zpátky, protože pokřik ještě neumím,“ přiznal. „Ale rychle se ho doučím.“
Což takhle zakřičet si i ve středu po zápase s Kodaní? Jablonec doma rozehraje 3. předkolo Evropské ligy, sní o průniku do základní skupiny.
„Bude těžké se tam dostat, ale proč se o to nepokusit? Tým na to máme,“ věří Wágner.
