Svými výkony v úvodních zápasech si získal srdce fanoušků, uznání od novinářů i respekt v klubu, který nemusí litovat, že si za novou jedničku vybral devětadvacetiletého rodáka z Ostravy.
„Je mnohem lepší, než jsme vůbec očekávali. Nemyslel jsem si, že bude až tak dobrý. Velmi příjemně mě překvapil, to říkám absolutně upřímně,“ řekl o Vaclíkovi sevillský novinář José Antonio Jiménez v diskuzi s českými novináři při utkání s Olomoucí v Evropské lize.
„Přitom jsem se zprvu divil, koho to přivádějí,“ přiznal fanoušek González.
„Jsem rád, že jsem předčil očekávání. Jen doufám, že to vydrží co nejdéle. Aby se to pak nějak nezlomilo,“ doufal v rozhovoru s ČTK Vaclík.
Fanoušci Sevilly patří k nejlepším ve Španělsku a hráči FC jsou ve městě největšími hvězdami. A s rostoucí oblibou dostává i Vaclík stále častěji žádosti o společné fotky. „Jakmile mě pozná první fanoušek a osmělí se, přidávají se další,“ říká Vaclík a vzápětí se to potvrdí.
Po procházce po městě si český brankář sedne s manželkou Martinou a tříletou dcerou Nicole na zahrádku restaurace a brzy je vidět, že uvnitř začíná být živo. Lidé pochopili, že dorazila vzácná návštěva. A jakmile Vaclík ochotně přijme první žádost o společnou fotografii, rázem je kolem něj celý personál restaurace a manželka Martina se mění ve fotografku.
Gólman dokonce před městským derby s Betisem, které Sevilla v neděli večer smolně prohrála 0:1, dostane polibek na tvář pro štěstí a na všech je vidět, jak velkou radost mají z toho, že je brankář jejich oblíbeného týmu poctil návštěvou.
„Mám radost, když mohu potěšit fanoušky. Ale třeba Jesús Navas nebo Nolito do města jen tak nemohou, protože jsou to místní rodáci a pro fanoušky jsou za bohy. S nimi by se chtěl fotit každý,“ řekl Vaclík.
Nové domovské město zatím teprve poznává. „Sevilla se nám líbí moc, Plaza de Espaňa patří k nejhezčím místům, jaká jsem kdy viděl, ale zatím jsme neměli tolik času. Řešili jsme stěhování, takže město budeme objevovat postupně. Ale moc se nám líbí, lidé jsou tu hrozně vstřícní, dobrosrdeční, chovají se k nám skvěle,“ oceňuje Vaclík.
Životní přestup mu hodně usnadnila manželka Martina, která se postarala o stěhování, zatímco manžel musel ze dne na den odjet ze Švýcarska do Sevilly. „Říká se, za úspěšným mužem vždycky hledej ženu. A to u nás přesně platí. Bez Martiny bych to takhle nezvládl,“ říká Vaclík.
Bylo pro něj těžké, že byl od rodiny na měsíc odstřižený, než se podařilo vyřešit všechny záležitosti, aby se za ním mohly manželka s dcerou přestěhovat. „Muselo se zařizovat spoustu věcí, zrušení pojistek a podobných věcí. Navíc ve Švýcarsku nemohli úředníci pochopit, že Tomáš prostě nemůže přijít osobně,“ líčila Martina Vaclíková.
Vše pro ni bylo o to těžší, že po čtyřech letech se v Basileji cítila jako doma. „Bylo hodně těžké ve Švýcarsku zamknout barák a odejít. Měli jsme tam i štěstí na lidi a našli jsme si tam hodně přátel. Už jsme se takhle přesouvali z Ostravy do Prahy a pak z Prahy do Basileje, ale nikde jsem si nevytvořila takový vztah jako k Basileji. O to to bylo náročnější,“ připustila.
To tříletá dcerka Nicole si ve Španělsku zvyká rychle. „Na hřišti už na děti pokřikuje ‚Vamos‘ a pochytává další španělská slovíčka. Zatímco pro nás je to obrovská změna včetně životního rytmu, ona to snáší skvěle,“ dodala životní opora české brankářské jedničky.
