V neděli 26. července odehrál poslední zápas sezony, pak se vrátil do Prahy, kde tráví dovolenou. „Ještě den dva a začnu sám trénovat. V polovině srpna se vracím do Anglie a zahájíme přípravu,“ říká Souček.
V úterý převzal pětadvacetiletý záložník Zlatý míč pro nejlepšího českého fotbalistu za minulou sezonu. Triumf v anketě novinářů je už druhým individuálním oceněním, které během jara získal, v březnu se stal Fotbalistou roku 2019.
„Byla to životní sezona, ale taky nejtěžší. Se Slavií jsme postoupili do Ligy mistrů, v naší lize měli po podzimu šestnáct bodů náskok. Těžko to mohlo být lepší. A pak velký přestup do Anglie. Zachránili jsme Premier League, takže fantazie,“ podotkl.
Souček vyhrál Zlatý míč Tomáš Souček s cenou pro nejlepšího českého fotbalistu za rok 2019. |
Napadlo vás někdy, že byste toho během jednoho roku stihl tolik?
Ani představit bych si nic takového nedokázal. A ty individuální ceny? Já byl vždycky týmový hráč, osobní trofeje jsem sbíral jen jako malý kluk. Teď dvě ocenění během pár měsíců, moc si toho vážím. Lidé, kteří fotbalu rozumí, ocenili moji práci.
A taky trenéři v Anglii. Jak se vám chvála poslouchá?
Vážím si každé pozitivní zprávy. Ale ve West Hamu jsem jen půl roku a chci tam dokázat, že jsem platný. Pro mě existuje jen jediné: abych hrál co nejlíp za West Ham.
Když jste v lednu odlétal do Anglie, věřil jste, že sezona bude úspěšná? Že se West Ham mezi elitou udrží?
Byl jsem u jednání a vůbec to nebylo snadné. Už bylo nastartované letadlo na cestu zpátky (Agent Paska o přestupu Součka). Jen to ne, říkal jsem si. Když to dobře dopadlo, věřil jsem, že mužstvu můžu pomoct.
Začátky jste měl těžké. Co se pak změnilo?
Přišel hráč z české ligy a nikdo nevěděl, co jim přinese. Svou pozici jsem si musel vybudovat. Když se mi povedlo pár zápasů, tak mi kluci začali věřit, víc mě hledat, víc mi přihrávali. A i moje sebevědomí bylo větší.
U fanoušků to bylo podobné?
Bylo. Moc Čechů v Anglii nehraje, asi mi moc nevěřili. Ale když jsem teď podepisoval smlouvu a hostování se změnilo v přestup, tak už říkali, že je to podpis roku. To mě moc potěšilo.
West Ham údajně uvažuje, že by oslovil vašeho bývalého spoluhráče ze Slavie Lukáše Masopusta. Víte o tom něco víc?
Když koupili hráče z české ligy, který jim ukázal, že rovnou může hrát Premier League... Možná jsem trochu pootevřel dveře. Ptal se mě na něj i trenér Moyes.
Jak jste se v Londýně zabydlel?
Byl jsem tam pět měsíců a z toho dva tři měsíce jsme nemohli ven. Jen jednou denně pro jídlo nebo na procházku s rodinou, kterou jsem hned využíval k tréninku, abych se udržel v kondici. Už se těšíme, až Londýn víc poznáme. Je to skvělé město.
A co řízení vlevo?
Z toho jsem měl obavy. Ale jeden kluk z klubu, co se o nás stará, se mnou cestu projel. Po třech dnech už to bylo celkem v pohodě, jen na kruháčích si pořád dávám pozor.
Co vám v Anglii chybělo nejvíc?
Když o tom přemýšlím, tak asi týmové večeře. Máme tam společné snídaně, obědy po tréninku, parta je skvělá. Ale pak každý jede za rodinou. Ve Slavii jsme po zápasech chodili společně na večeře, to tady moc není. Když se domluví dva tři kluci, to jo. Ale všichni, to ne.
Náš kluk za půl miliardyOtec František Souček o svém synovi  |
Rozumíte už v kabině všemu?
Srandičky v kabině jsou podobné jako u nás. Jednou jsem prohrál v nohejbale a musel podlézat stůl, což byla při mojí postavě docela legrace. Jinak se snažím, je to lepší a lepší. Když jsem šel na první rozhovor, byl jsem nervozní. Za poslední měsíc jsem jich dal čtyři nebo pět. Když uvidíte ten první a pátý, je to velký rozdíl. Jako když jsem začínal v české lize. Taky jsem při prvním rozhovoru koktal, teď už je to určitě lepší.
Když jste po příchodu ze Slavie na začátku února nastoupil za West Ham poprvé, bylo na stadionu šedesát tisíc diváků. Další domácí zápas jste hrál až v červnu a před prázdným stadionem, jaké to bylo?
Museli jsme si zvyknout, ale stejně nás to všechny strašně mrzí. Fanoušci dávají fotbalu emoce, na hřišti hrajete s větším zápalem, je to fotbal nahoru dolů. Přál bych si, aby byli zase zpátky na tribunách.
