Když začnu otázkou, jestli dokáže shrnout svoji bohatou kariéru do jedné věty, bývalý reprezentační kapitán se dlouze zamyslí.
Klidně použijte víc než jen jednu větu.
Z velké části jsem si splnil, co jsem v životě chtěl dokázat. Celou kariéru mě brzdila zranění. Jsem spokojený z 80 procent.
To je velmi slušné číslo.
Ano. Dvacet procent jsou hlavně zranění. Vždy, když jsem se dostával nahoru, tak přišel vážný úraz. Ale pokaždé jsem se z toho dokázal dostat a posílilo mě to, i když mě už všichni odepisovali.
Poslední zápas kariéry jste odehrál před více než dvěma týdny. Už vám fotbal chybí?
Ne, zatím vůbec ne. Mám pocit, jako že jsem na dovolené. Padne to na mě, až začne příprava nebo liga. Ale hned druhý den po posledním zápase jsem začal chodit do posilovny, protože mám panickou hrůzu z toho, že přiberu třeba 15 kilo jako někteří další hráči po konci kariéry. Byl jsem rozhodnutý už delší dobu a už mi chyběla i motivace. Po koronavirové pauze to pro mě bylo bez diváků hodně těžké.
Dřív rebel, pak velký šéf. Sivok končí - aby se vrátil do Sparty? |
Byl to pro vás zvláštní závěr?
To člověk neovlivní. Nepřicházel jsem jako žádný spasitel. Byl jsem jen článek mužstva a nakonec jsme udělali výbornou sezonu. Hodně se mluvilo o nás třech (kapitán Sivok, brankář Drobný a trenér Horejš – pozn. red.), ale nahoru šla řada kluků, kteří hráli výborně. Za příklad dám Patrika Čavoše, který se stává lídrem a podle mě je to budoucí kapitán Dynama. Na sto procent jsem přesvědčený, že pokud by nepřišla pauza, šestku bychom udělali.
Teď si ještě představte, že byste s Drobným byli v mužstvu od začátku sezony.
A to nám ještě odešel Lukáš Provod. Mohli jsme hrát reálně o poháry. Vždy je lepší, když máte mužstvo složené už před startem ročníku. Drobas byl poslední článek, pak to začalo fungovat. A kluci jako Mršič, Havel, Havelka, Schranz – ti uvěřili, že na ligu mají. A jsem rád, že se do týmu zabudoval i Max Talovierov, jenž má před sebou velkou budoucnost.
POSLEDNÍ ZÁPAS. Tomáš Sivok v ligovém utkání v dresu Českých Budějovic.
Dlouho jste věděl, že s fotbalem skončíte. Byl pro vás poslední duel přesto hodně emotivní?
Nejprve ani ne. Ani na hřišti jsem to nevnímal. Až když jsem střídal, tak to na mě padlo. Měl jsem na stadionu rodinu, užil jsem si to. Pak jsem měl ještě slabší chvilku v kabině. Trenér Horejš pronesl děkovnou řeč, začal brečet, pak jsem se průběžně přidal já, Drobas, Ivan Schranz nebo Ivo Táborský.
V kariéře jste třikrát vyhrál českou ligu, čtyřikrát domácí pohár, jednou tureckou ligu, dvakrát místní pohár. Hrál jste Ligu mistrů, Evropskou ligu, v reprezentaci jste nastoupil k 70 zápasům, třikrát hrál na Euru. Uvědomujete si, jak úspěšný jste byl?
Je to hezké. Ale mrzí mě, že jsem toho neodehrál víc v nároďáku. Stovku startů jsem mohl udělat. Nedokážu říct, čeho si vážím nejvíc. Vždy jsem šel postupně, krok po kroku.
Jak jste se cítil, když jste šel v 18 letech z druholigových Budějovic do pražské Sparty?
Byl jsem nervózní, úplně vyřízený. Tehdejší trenér Hřebík mi volal, jestli nechci přijet na trénink. Řekl jsem, že ne, že si radši odpočinu. Ale bylo to z důvodu, že jsem se bál. Pak jsem to dostal příkazem a vím, že když jsem šel do kabiny, dobře mi nebylo. Všem jsem vykal, mimo hřiště jsem byl pokorný.
Říká se, že Sparta není pro každého. Dokážete to popsat?
Je to o hlavě. Tlak v klubu je obrovský. Někdo umí zahrát na tréninku, ale nezvládne to přenést do zápasu. Pak mu nevyjde jedno dvě utkání, neunese to a nakonec v klubu skončí. Mně to vyhovovalo. Čím větší tlak, tím se mi hrálo líp.
Tomáš Sivok |
Byl jste někdy blízko angažmá v top evropském klubu?
Když jsem odcházel ze Sparty, tak se řešil možný přesun do AC Milán, Interu Milán nebo Juventusu Turín. V roce 2012 jsme se dostali do čtvrtfinále mistrovství Evropy a já pak jako volný hráč tajně odjel do Fulhamu, kde jsem neprošel zdravotními testy. V tu chvíli jsem řešil asi 15 konkrétních nabídek – Sevilla, Everton, Southampton nebo Spartak Moskva. Nakonec jsem se tehdy vrátil do Besiktase.
Jako obránce jste každou sezonu střílel celkem dost gólů. Máte nějaký, na který nezapomenete?
Spíš mě mrzí, kolik šancí jsem zazdil. Kdybych dal půlku svých možností, tak mám každou sezonu osm devět gólů. Pamatuji si asi nejdůležitější gól v reprezentaci v baráži o Euro s Černou Horou.
V mládí jste býval rebel, ale postupem času se z vás stal velký profesionál. Kdy se to otočilo?
Změnilo mě angažmá v italském Udine. Sice kdekdo říká, že pro mě úspěšné nebylo, ale hodně mě naučilo. Začal jsem se jinak chovat a věnovat se také jiným věcem než pouze tréninku a fotbalu. Řešil jsem stravu, posilovnu, regeneraci. Zklidnila mě i moje manželka, ukázala mi životní priority. Rodině jsem se snažil zajistit co nejlepší podmínky pro život. Chtěl jsem se posouvat jako hráč i jako člověk. A když to přeženu, tak jsem zjistil, kdy na pivo můžu jít a kdy ne.
PŘÍPRAVA. Tomáš Sivok na tréninku fotbalistů Českých Budějovic.
Zklidnil jste se, ale pokud rozhodčí pískl a hrálo se o tři body, tak jste nikdy nikomu nedaroval ani metr, že?
Jasně. I na tréninku jsem měl kolikrát takové výlevy. Z Itálie jsem byl zvyklý, že se všichni kopali celý týden. V Turecku mě museli hodně krotit. Jsem vítězný typ a nikdy nechci nic prohrát. I když hraju se synem basketbal nebo na playstationu, tak ho nenechám vyhrát. Žena mi říká, že bych ho někdy mohl nechat. Ale já odpovídám, že ne. V životě ho taky nikdy nikdo nenechá.
Zároveň o vás platilo, že jste přirozený lídr a kapitánskou pásku jste nosil prakticky všude.
Je to pro mě pocta. Byl jsem kapitánem v reprezentaci i v Turecku, kde pásku nosí zejména domácí hráči. Snažil jsem se pomáhat ostatním. To platilo i v případě, když jsem chtěl odkoupit českobudějovický klub.
Víte, co budete dělat dál? Mluvilo se o pozici ve Spartě?
Oslovily mě kluby první i druhé ligy. Jako hráče i manažera. Se Spartou v kontaktu jsme, ale zatím to není nic konkrétního. Dostal jsem nabídku, abych byl patronem reprezentace do 19 let, což jsem přijal. A v následujícím půlroce mě lákají stáže v zahraničí – za Pavlem Nedvědem do Juventusu, do Německa do Dortmundu za mým bývalým asistentem Edinem Terzičem i do jiných, menších klubů. Abych nabral nové manažerské zkušenosti.
