Zdědil vášeň po tátovi, který si pokaždé stoupl na betonové schůdky a vzal juniora na ramena, aby líp viděl. Tehdy se ještě na fotbale fandilo vestoje.
Když Sivokovi na jaře 2002 nabídla Sparta smlouvu, dlouho si myslel, že se mu to jen zdá.
„Na prvním tréninku jsem se klepal jako osika. Pochopte: vedle mě běhali pan Poborský, pan Novotný... Stejně jako můj syn zbožňuje Messiho - a já už ho konečně musím vzít na Barcelonu, protože mu to roky slibuju - tak pro mě byla vrcholem všeho vesmíru Sparta. Vždyť já si doma nad poličku vylepoval plakáty Haška, Siegla, Frýdka,“ vyzná se Sivok. „První dny na Spartě jsem o sobě pochyboval a ptal se: Co já tu budu dělat? Nemám šanci. Jedu domů!“
Uteklo 17 let.
Zatímco tehdy měla Sparta drtivou sílu a nepochybovala o sobě, dnes je svým vlastním stínem. A Sivok? Ten mezitím prošel půlku světa, zvládl více než šedesát zápasů v reprezentaci, stal se symbolem fotbalové oddanosti. Kromě jiného na Spartě dělal kapitána.
V pátek se tam znovu objeví.
Možná naposledy v kariéře.
V šestatřiceti.
„Vracím se domů.“ Když to řekne on, vyzní to přirozeně, přitom on si vleze do jiné šatny a oblékne dres Českých Budějovic. „Mám Budějovice hluboko v srdci, ale narodil jsem se - a taky zemřu - jako sparťan.“
Předehrávka 17. kola má předem jasno, kdo bude nejsledovanější.
Ještě ve čtvrtek si Sivok pořádně neuvědomoval, co výjimečného ho čeká. Dopoledne schůzka s vedením Dynama, protože on jako protřelý mazák musí logicky patřit do širšího štábu, který se radí, co by mělo být s klubem dál.
„Pětkrát za sebou jsme vyhráli, což je pecka a náš historický rekord, ale já nejsem žádný snílek. Spíš opatrný realista. Dávám si bacha. Nejde žít z týdne na týden. Už musíme myslet na příští léto, abychom nic nepodcenili.“
Sparta - České BudějoviceSledujte od 18.00 hodin online. |
Ve dvě sraz v kabině, ve tři trénink, v pět do autobusu. Přespávalo se v Průhonicích. A v pátek? V pátek v šest to přijde.
Sivok se na Letné neobjevil od března 2016, kdy tam s reprezentací prohrál přátelský zápas se Skotskem. Teď prohrát nechce. Za žádnou cenu: „Já jsem velký sparťan, ale kopu za Dynamo.“
Už pár dní burcuje spoluhráče, aby nepanikařili. Aby se nelekli slavného jména slavného stadionu. „Hoši, my nepřijedeme jako komparz! My tam můžeme vyhrát.“
Tomáš Sivok jako kapitán Sparty
Sparta by ráda oslavila své 126. narozeniny, ovšem při zápase narazí na člověka, který porážky z duše nesnáší. Paradoxně je to sparťan jako poleno.
„Celá rodina je rudá. Jen brácha v patnácti letech z podivných důvodů konvertoval ke Slavii. Když ho táta vozil na derby, lidi si klepali na čelo: Jak vám to doma může fungovat, když jeden sedí v sešívaném dresu a druhý v rudém?“
Jde to.
U Sivoků ano.
Sparta slaví v retro dresech, přesně po pěti letech přijedou Budějovice |
Ten nejslavnější z kamenického rodu se ještě nadechne, protože když se jedná o Spartu, nebývá k zastavení: „Když jsme před měsícem se Spartou prohráli 0:4 osmifinále poháru, kolovaly zvěsti, že to od nás bylo schválně vypuštěné. Ještě teď se mi z toho ježí chlupy a vzal bych pod krkem každého, kdo by mi takové podezření řekl do očí. Podvádění nesnáším. Ne! Nikdy!“
Tím spíš má před pátečním výkopem touhu dokázat, jaký tým vede do boje.
A co bude dál, Tomáši? Už víte? Myslíte na konec? „Nevím. Fakt nevím. Jsem rád, že mě nic nebolí a tělo jakžtakž drží. Ve svém věku už nic moc neplánuju. Spíš posouvám. Ale teď chci porazit Spartu.“
Svou Spartu.
