Svět se nehroutí, ale co když si už nikdy nezahrajete ligu? Přece jen vám 2. ledna bude 39 let.
No a? Nejsem důchodce a chci hrát fotbal dál. Liga to být nemusí.
Vážně ne?
Já to nelámu přes koleno, nikoho nepřemlouvám, na nabídky nečekám. Těším se na svátky a pak se uvidí. Všemu nechávám volný průběh.
Trochu jste to zamluvil. Co ta liga, Tomáši?
Když se neozve nikdo z ligy, je tu ještě druhá liga, třetí liga, divize.
Nic z toho mě neurazí. Je to pořád fotbal, ne? Klidně si půjdu kopnout
do I. A třídy pro žízeň.
Tomu se nechce věřit. Jen by si tam na vás soupeři i fanoušci chladili žáhu.
Tohle neřeším, protože žáhu si na mně chtěla zchladit celá liga. Jsem červený hadr, kterým máváte před býkem. Prostě přijdu, poslechnu si pár křiklounů od klandru, zpotím se, dám si pivko a bude klid.
Teď jste si klidu užil dosyta. Od 7. října, kdy vás vyloučili v Jablonci,
jste nehrál zápas.
A víte, co mě překvapilo? Že mi fotbal chyběl mnohem míň, než jsem čekal. Celkem mi prospělo, že jsem mohl vypadnout z toho blázince.
Takže nenastala žádná polosmrt, jak vy nazýváte život po kariéře?
Ne, zatím ne, i když se polosmrt blíží. Spíš jsem odpočíval, čistil si hlavu a trénoval po svém. Vždyť já se na fotbal ani nedívám v televizi. Jen na Spartu, kterou budu mít navždy v srdci. Noviny? Nekupuju. Zrovna nedávno jsem v neděli volal klukům do Budějovic, abych jim před zápasem popřál hodně štěstí. A oni vůbec nechápali: "Co blbneš? My už máme dva dny po zápase."
Vůbec jsem neměl tušení, že hráli už v pátek. Měl jsem vypnuto.
I proto mě napadá, jestli by pro vás opravdu nebylo lepší skončit, když už dokážete žít bez fotbalu.
Nebylo, protože nedokážu. Slibuju všem, kteří po mně jdou, že ještě nekončím. Mě se tak lehce nezbavíte. Sice jsem teď pár týdnů nehrál, ale to je podobné, jako bych léčil zraněný kotník. Budu bojovat. Přes zimu se připravím tak, abych od jara mohl někde kopat. Když ne v lize, tak jinde.
