Covidová doba je zlá. Ale občas se z ní vyloupnou pozitivní příběhy. Jeden pomohla napsat Tomáši Poznarovi. Na „stará“ kolena, ve věku 32 let, když už to vůbec nečekal, oblékl zlínský útočník ve Skotsku (0:1) reprezentační dres.
„Vím. Nahrála tomu souhra okolností. I přesto si toho nesmírně vážím. Užil jsem si to. Nasál jsem atmosféru. Přál bych to zažít každému fotbalistovi,“ říká historicky první český reprezentant se zlínskou klubovou příslušností.
A po Oldřichu Machalovi s Martinem Latkou třetí nejstarší.
Už jste reprezentační debut vstřebal?
Nemám na to moc slov. Je to pro mě mimořádné. Velký úspěch v mé sportovní kariéře. I když za přispění mnoha zranění, spoustu hráčů vyřadil covid.
Upřímně. Ve vašem věku myslet na reprezentační trikot je už trochu sci-fi, že?
Jako kluk si to přeješ, měl bys mít takové cíle. Když jsem jako malý reprezentaci začal vnímat, měla velké úspěchy. A když jsem se dostal do ligy, ani jsem o ní nepřemýšlel. Na mé pozici byla spousta kvalitních hráčů. A hráči z provinčních klubů, jako je Zlín, musí mít velké štěstí, aby se do reprezentace dostali. Teď to doba dovolila. Pomohla mi spousta náhod. Ale už mi to nikdo nevezme. Tyhle zážitky si vezmu až do hrobu.
Co jste si řekl, když vám oznámili, že jste členem záložního týmu, který se začal okamžitě tvořit po pozitivních testech áčka?
Neměl jsem žádné indicie. Čuměl jsem jak puk. Všechno se seběhlo strašně rychle. Hráč musí projít několikerým testováním. Nebyl čas přemýšlet. Řešilo se, aby mi někdo dovezl věci ze Zlína do Prahy. Nakonec to dobře dopadlo, všechno se ustálilo a měl jsem i čas na aklimatizaci.
Ze záložního mužstva letěli do Skotska nakonec jen čtyři hráči. Tušil jste, že budete jedním z nich?
Ne. Ale trenéři po zápase v Izraeli avizovali, že neměli na střídání útočníka. Bylo jasné, že jednoho povolají. Nakonec vzali Michala Rabušice i mě, což zpětně chápu. Bylo jasné, že Skotsko je fyzicky hodně náročný soupeř, a my s Michalem jsme se typologicky hodili. Nabízelo se, že když se budou více zasouvat do vápna, tak si pomůžeme dlouhým nákopem. A hlavičkové a osobní souboje, to je moje hra.
Nakonec jste také oba do utkání naskočili ve druhé půlce.
Chystal jsem se na to, nechtěl jsem nic podcenit. Tím, že jsme prohrávali, se moje střídání nabízelo. Myslel jsem si, že budu nervózní. Ale bylo to naopak. Měl jsem chuť, abychom výsledek zvrátili. Když hrajete za české barvy, umocňuje to motivaci. Přál jsem si, abychom to zvládli a zůstala šance postoupit z prvního místa. Bohužel se to nepovedlo.
 |
Jaké máte dojmy ze zápasu?
Z televize je vidět, že reprezentační zápasy jsou šrumec, a na hřišti se to potvrdilo. Hlavně naši reprezentanti, kteří působí v zahraničních klubech, hrají ve vysoké intenzitě a rychlosti. V tomto ohledu máme dobrý tým. Můžeme být hrdí na naše hráče, kteří působí v zahraničí a reprezentují nás. Jsou fakt dobří.
A skotští stopeři?
Věděli jsme, že jsou důrazní a výborní hlavičkáři. Je to jejich naturel a v zápase to potvrdili. Ve spoustě mikrosituací, když už se rýsovalo, že to tam padne, byli schopní míč vykopnout nebo souboj vyhrát. Nevím, jestli měli takové štěstí, nebo my takovou smůlu.
Reprezentační debut máte za sebou. Berete ho jako epizodu vyplývající ze situace?
Nemaluji si vzdušné zámky, ale je to velká motivace třeba se zase podívat do reprezentace. V této strašně zvláštní době se může stát cokoliv. Za celý sraz podstoupí kluci sedm testů a je velmi pravděpodobné, že někdo vypadne. Je potřeba být nachystaný. Nechci znít namachrovaně, ale reprezentaci předem nevzdávám. A kdyby se mi třeba dařilo více, mohl by to být impulz pro trenéry. I v mých letech se můžu zlepšit. Ale zůstávám nohama na zemi. Vím, že máme jiné útočníky, kteří jsou s repre více spjatí.
Zůstal vám na památku skotský dres? Nebo je v dnešní době nemůžete měnit?
Mohli jsme si je vyměnit v útrobách stadionu, ale nechal jsem si oba svoje. Někde je vyvěsím.
Jaké jste měl ohlasy ze svého okolí, z klubu?
Od nejbližších přátel a rodiny jsem měl velkou podporu. Spousta z nich si o tom ještě chce popovídat osobně, zeptat se, jaké to tam bylo.
Jaké to tedy bylo?
Trenéři, tým okolo i hráči jsou jedna velká parta, charakterově dobře nastavení. Na tom trenéři staví. Přišel jsem jako no name z nějakého Zlína, ale hned mě vzali do týmu. Nikdo se nestranil, komunikovali se mnou, radili mi. Patří jim velký dík. Hlavně klukům ze Zlína, Ondrovi (Čelůstka) a Filipovi (Novák), o které jsem se mohl opřít nejvíce.
Co zápisné?
Ani nevím. Nikdo mi nic neříkal. Asi jsem byl od něj oproštěn. (úsměv)
