Zatímco letní přípravná turné ještě Tomáš Kalas zvládá, pak mizí na hostování.
Tentokrát znovu do Fulhamu ve druhé anglické lize.
Ne a ne prorazit.
A v národním týmu vlastně totéž.
Snad proto, když odhrne levý rukáv, si můžete na rameni stopera s atletickou průpravou přečíst motivační slova od Martina Luthera Kinga: „Nemůžeš-li létat, běž. Nemůžeš-li běžet, jdi. Nemůžeš-li ani jít, plaz se. Ale ať už děláš cokoli, musíš se neustále pohybovat dopředu.“
Kalas se nevzdává. Dnes večer ho čeká reprezentační zápas číslo 11. V dalekém Kataru proti místním.
Aniž bych rýpal, neměl byste mít v národním mužstvu víc zářezů?
Možná, ale když se podíváte na aktuální soupisku, příliš kluků s dvojciferným počtem zápasů tam nenajdete. Starty v reprezentaci prostě naskakují pomalu. Navíc já nikdy nepatřil mezi základní články, tak by bylo fajn, kdyby se to změnilo. Chci trenéra zaujmout.
Jak?
Musím hrát pravidelně v klubu, a pokud mě trenér pozve, musím ho zaujmout tady. V repre není příliš šancí na reparáty. Když dostanu příležitost, musím být připravený.
Když jste v sedmnácti odcházel z Olomouce, určitě jste měl velké sny. Naplnily se?
Přišel jsem do Chelsea a najednou mi rady do života dával pan Terry. Trénoval jsem s Lampardem, Drogbou, uprostřed hřiště stál José Mourinho. Ptal jsem se sám sebe: „Co se to vlastně děje?“ Ale pak se z toho šoku oklepete a zvyknete si, že Terry není žádný pan, ale obyčejný chlap, prostě Džejtý (přezdívka stvořená z iniciál J. T.).
Český reprezentant Tomáš Kalas v hotelu v Dauhá při rozhovoru s redaktorem MF DNES.
Byla zkušenost s Chelsea nakažlivá? Dostala se vám pod kůži?
Když jednou přičuchnete k takovému klubu, nechce se vám slevit. Jenže zároveň musíte zůstat nohama na zemi, aby vás to nespolklo.
A spolklo?
To byste se musel zeptat rodičů a mých nejbližších, ale dovolím si tvrdit, že mi vždycky zůstal nadhled. Jasně, přál bych si, abych se v Chelsea usadil a hrál Premier League, i proto jsem v létě prodloužil smlouvu na další čtyři roky. Já o tu smlouvu nežadonil. Říkám si, že kdyby mi ji nenabídli, asi by mě nechtěli.
Ale?
Ale potřebuju hrát, jedině tak se budu zlepšovat. Jedině tak můžu být spokojený.
Což se v Chelsea zatím nepodařilo. Připomíná to neverending story.
Nevzdávám to. Jinak platí, co zaznělo před chvílí: než se chlubit tím, že mám v Chelsea dva odehrané zápasy za sezonu, preferuju vytíženost jinde.
Jinde?
Jinde v Anglii. Nepříjemná zkušenost z Kolína nad Rýnem mi stačila.
Vidíte, roky běží, vy pořád patříte Chelsea, zato ikonický John Terry teď hraje proti vám ve druhé lize.
Přestoupil do Aston Villy a v říjnu nám dal gól. S Fulhamem jsme prohráli 1:2. Po zápase jsem Johna našel, jak vydechuje v koutu. Vypadal, že umírá. Ptám se ho: „Tak jak, druhá liga tě baví?“ Jen unaveně zakroutil hlavou a povídá: „Bláznovství!“ Ta soutěž je oproti vyspělé a technické Premier League agresivnější a pohyblivější. Lítá to tam nahoru dolů.
Logicky byste rád povýšil, že?
Když ten sen žiju, nechci se ho vzdávat.
Mimochodem, v Londýně žijete dost dlouho, budete se vůbec jednou vracet?
Do Olomouce se dostanu leda na konci května nebo června. Kdo mě chce vidět, musí za mnou vyrazit do Anglie. To asi mluví za všechno. Upřímně, mým domovem je teď Londýn.
Takže se tam usadíte?
Nemám v plánu se stěhovat jinam. Navíc přítelkyně je Angličanka. Učit se češtinu, to by pro ni byla ztráta času. Jen nesmím dopustit, aby se cítila odstrčená, když se bavím se svou rodinou. V takových chvílích jí překládám.
Je těžké se odtrhnout od domova?
Odmalička jsem byl zvyklý hodně cestovat, život jsem si vesměs zařizoval sám. Štěstí, že jsem aspoň při hodinách angličtiny dával pozor, protože se mi to při začátcích v cizině sakra hodilo.
Že jsem tak smělý, vy už jste dostudoval?
Záludná otázka. Na gymplu jsem dokončil čtvrťák a chyběla mi už jen maturita. Bohužel jarní i podzimní zkouškové termíny se překrývají s fotbalovou sezonou. Těžko jsem si mohl dupnout a oznámit v klubu: „Pane Ancelotti, teď tu týden nebudu, musím se naučit na maturitu.“ Každému klubu je jedno, co máte vystudované.
A vám?
Já vím, co umím. U mě vyhrál fotbal, jinak bych byl na univerzitě. Ale maturitu samozřejmě nevzdávám. Jen je zbytečné učit se na zkoušku, na kterou nemůžete přijet.
