O svých předchozích návratech říká: "Nebyly nic moc." Přesto se rozhodl pro třetí.
Jedenatřicetiletý útočník je jednou z mnoha posil "nového" Jablonce. Přišel po skončení smlouvy v Austrii Vídeň, kde působil pět let. První ligový zápas odehraje severočeský klub v sobotu proti Brnu.
Proč jste zpátky?
V Rakousku jsem zůstat mohl, i když už by to nebylo v Austrii. Ale táhlo mě to domů, dcera chodí do školy, nemohla tam být se mnou a já tam zase nechtěl být bez ní. Kvůli ní jsem se vrátil, fotbal přece není všechno.
Tomáš Jun
|
Ale život v Rakousku a v Česku...
Chtěl měl Altach, kde jsem před přestupem do Austrie už hrával. Moc se mi tam líbilo a hodně jsem to zvažoval, to je pravda. Dá se říct, že tam jsem kariéru znovu nastartoval a pak prožil pět nádherných let v Austrii.
Jenže konec ve Vídni byl zvláštní, že?
Spíš byl unáhlený. Končila mi smlouva a trenér, který v průběhu jara přišel, to chtěl hrát s mladými, takže opci neuplatnil. Tak se se mnou oficiálně rozloučili. Ale pak toho trenéra vyhodili a ten nový by mě i možná chtěl. Jenže asi už jim přišlo hloupé mě zase podepisovat.
Fanoušci vás měli rádi, jak se s vámi loučili?
V posledním zápase jsem sice dal gól, ale se Sturmem jsme prohráli dva jedna a přišli o poháry. K tomu ještě pršelo, takže loučení se moc nepovedlo. Nálada a celková atmosféra tomu nenahrávala.
To v roce 2005 jste se ve Spartě loučil jako král - mistrovským titulem, ke kterému jste přispěl čtrnácti góly. Po roce jste se z Turecka na Letnou vrátil. Jak na to vzpomínáte?
V Turecku jsem skoro vůbec nehrál, proto to nebylo nic moc. Byl jsem ještě hodně mladý, nezkušený, v hlavě zmatek. To se pak podepsalo i na tom, co jsem předváděl na hřišti.
Tomáš Jun se raduje z gólu v reprezentaci. Na druhém snímku slaví se spoluhráči Řepkou a Horváthem titul se Spartou.
Ale znovu jste byl mistrem a pak zamířil do Turecka, abyste se po půl roce opět vracel a kývl Teplicím.
Sice jsem v Teplicích pár gólů dal, něco tam odvedl, ale i tak to byl jen průměr.
Nemáte obavu, že i třetí návrat dopadne neslavně?
To ne, jsem v úplně jiné situaci. V Austrii jsem pravidelně hrál, byl jsem jednou z hlavních postav týmu, takže teď si mnohem víc věřím.
Neodrazovaly vás osudy některých krajánků, kterým návrat do Česka zhořkl?
Trochu jsem váhal, to přiznávám. Negativní reakce diváků a s tím všechno spojené. Ale nebojím se. Když se nebude dařit, tak nebudu první ani poslední. Někteří kluci se vraceli na závěr kariéry a chtěli to tady jen dohrát. Já ještě nemám věk na to, abych měl před sebou poslední sezonu. Makám a budu chtít dokázat, že fotbal ještě hrát umím.
Nerozhodí vás ani nízké návštěvy? Zrovna do Jablonce lidi moc nechodí, v poslední sezoně nebyl průměr ani tři tisíce.
Je mi jasné, že to bude jiné. Austria má menší stadion pro dvanáct tisíc, takže když na obyčejné zápasy dorazilo sedm osm tisíc, tak bylo skoro plno. Na ty lepší přišlo deset dvanáct. Ligu mistrů jsme hráli v Prátru a chodilo čtyřicet padesát tisíc.
Proč jste si vybral Jablonec?
Protože jinou nabídku z české ligy jsem ani nedostal. Pan Pelta jednal konkrétně, dal mi dobrou smlouvu na dva roky. Mám to kousek do Prahy, je tady trenér Šilhavý a spousta kluků, s kterými se znám. Pro mě to byla jasná volba.
Jablonec nakoupil hodně nových hráčů. Chvíli trvá, než si mužstvo sedne. Jak jste na tom?
Nedá se čekat, že nám to od začátku bude šlapat. V kabině jsme si sedli, to problém není. Samozřejmě je cítit i to velké očekávání. Víme, že budeme pod tlakem.
Tomáš Jun se raduje jako hráč Austrie
Po letech jste se v jednom týmu sešel s Tomášem Hübschmanem. Co jste si řekli?
Vybavuju si, že ze Sparty jsem odcházel rok po něm. Je to můj parťák z dětství, ve Spartě jsme toho prožili hodně. Má přirozenou autoritu. Vnímám, jak si mladí od něj na tréninku nechají poradit. Je hezký si s ním zase zahrát.
Na co si v Jablonci troufáte?
Přeju si, abychom hráli dobrý fotbal a já k tomu pomohl. Vypadá to, že bych mohl začít v základní sestavě a pak už bude záležet jen na mně, co předvedu.
Osobní cíle?
Ty nejsou důležité, ale když už se ptáte... Do stovky ligových gólů mi jich chybí osmnáct. Kdybych na to během dvou let dosáhl, byl bych rád. Když ne, nic se neděje. A na hřišti nechci být za blbce, aby mi lidi nadávali, i když tomu se člověk asi neubrání.
Na co se nejvíc těšíte?
Dobrá otázka... Že budeme vyhrávat.
A na zápas na Spartě ne?
Samozřejmě, ale už to beru jinak. Byl jsem dlouho pryč. Vím, že už kolem hlediště nejsou ploty a že tam při zápasech bývá výborná atmosféra. Až tam vyběhnu, bude to trochu nostalgie.
