„Chtěl jsem týmu co nejvíc pomoct a nakonec jsem pomohl penaltou,“ řekl Ďubek. „Celé mužstvo dřelo a bojovalo. Nebyl to oku lahodící fotbal, ale takové pohárové zápasy bývají.“
Jak byste penaltový zákrok popsal?
Věděl jsem, že Marek Jarolím to bude hrát z první, vběhl jsem tam naslepo a následoval jasný dotyk od protihráče. Nebýt toho, možná bych střílel, ale jak říkám, cítil jsem dotyk a podle mě to byla určitě penalta.
Byl na tu penaltu předem určen Jarolím?
Faulovaný hráč penaltu nekope, takže jsem byl ze hry. Ani bych na ten pokutový kop nešel, jsou tu mnohem zkušenější hráči. Mára to vzal a s přehledem penaltu proměnil.
Bylo to ze strany Liberce čekání na šanci?
Určitě ano. O postupu rozhoduje každý gól a každý inkasovaný naopak může mrzet. Byla znát důležitost zápasu, ani jedno mužstvo nechtělo inkasovat. Vítězství 1:0 se počítá.
Jak vám bylo na začátku druhého poločasu, kdy se na libereckou branku valil jeden útok za druhým?
Je třeba říct, že my jsme se dost stáhli, odkopávali jsme balony a nepodrželi to vpředu. Košice měly tlak, hodně rohů, ale uskákali jsme to a ubojovali. A nakonec jsme vyhráli.
Hrálo se u vás doma na Slovensku. Měl jste v hledišti své blízké?
Z rodiny tam nikdo nebyl, ale měl jsem tam známé. Teď ještě na Slovensku dva dny zůstávám, musím si něco zařídit v Ružomberku.
Byla na nově se tvořícím týmu znát nesehranost?
Pokud jde o mě, jsem v Liberci teprve týden. Možná moje hra nebyla nejlepší, ale snažil jsem se bojovností a běháním týmu pomoct. Nakonec se to podařilo.
Jste jednou nohou ve 3. předkole?
Tak to vůbec ne. Máme za sebou jen jeden poločas a i ten druhý bude velmi těžký.
