Klidnou Julisku vyměnil za bouřlivý Ďolíček. „Nechci říct, že jsem tam toho měl plné zuby, ale byl jsem tam opravdu dlouho. Cítil jsem, že už to není ono,“ přiznal Berger.
Za Bohemians zatím góly jako loni za Duklu - v sezoně jich dal deset - nesázel. „Přišel ve velmi špatném fyzickém stavu, musel na sobě hodně zapracovat,“ vysvětlil trenér Koubek.
Ten postavil Bergera do ligového zápasu potřetí. Jednou byl v základní sestavě, teď podruhé naskočil z lavičky a proti Příbrami rozhodl vítězným gólem. Svým prvním v novém klubu.
„Dostal jsem přihrávku od Mikuše. Čekal jsem, že nahraje víc dopředu, takže jsem se musel za míčem vracet. Naštěstí jsem to pak trefil a brankář, ač si sáhl na balon, už nezasáhl,“ popsal rozhodující moment zápasu.
„A taky jsem rád, že jsem konečně protrhl Hrušku. Nikdy se mi proti němu moc nedařilo,“ uculil se na adresu příbramského brankáře Aleše Hrušky.
Vedete si snad nějaké vlastní střelecké statistiky?
To ne. My jsme spolu hráli na Spartě v dorostu a známe se. Vím jen, že mi pokaždé vychytal i nemožné. Tak jsem rád, že to dnes vyšlo.
Po vašem zranění a herním výpadku to pro vás musí být skvělý pocit. Po návratu jste hned rozhodl zápas.
Určitě je. Důležité je však, že jsme to dnes zvládli vítězně. Vzdálili jsme se Příbrami, koukal jsem i na výsledek Jihlavy, který nám nahrává.
Jste tedy rád, že jste zůstal v lize? Mluvilo se o tom, že s fotbalem skončíte.
Ale já s fotbalem nikdy skončit nechtěl. Je možné, že jsem se někde zmínil, že pokud by nepřišla po Dukle zajímavá nabídka, že bych to možná ukončil. Ale určitě jsem neřekl definitivní ne.
Takže jste nad koncem kariéry ani neuvažoval?
Jen v případě, kdyby nepřišla nabídka, která by se mi líbila. To bych asi skončil. Hlavně o tom všem psali novináři, já jen oznámil definitivní konec v Dukle a dál to nechával otevřené.
Trenér Koubek řekl, že jste v létě přišel v kondičně i fyzicky velmi zanedbaném stavu. Jak na tom jste nyní?
Je pravda, že po posledním ligovém kole na Dukle jsem nedělal skoro nic. Měl jsem sice na Julisce smlouvu do 30. června, ale domluvil jsem se s nimi, že už nemá cenu, abych tam chodil. Pak jsem nic nedělal a je to znát.
Jak dlouho jste si takto fotbalově „oddychl“?
No, já odjel na dovolenou a nějak jsem ani nechtěl nic dělat. Byl jsem třeba na tenise, člověk si jde zaběhat, ale je to pořád jedno tempo a ten zápasový rytmus, to je úplně něco jiného.
Pak vás navíc zbrzdilo zranění.
Musel jsem teď měsíc čekat na zprávy od doktorů, kdy mě pustí do tréninku. Trénuju od minulé středy a jsem rád, že jsem se do toho už trochu dostal. Mohl jsem jen běhat, takže doufám, že jsem alespoň něco naběhal. Necítím se špatně, ale ještě to není ono.
Pomáhá vám v motivaci třeba prostředí, které na Bohemce je? Na Julisce jste nic podobného nezažil, bylo tam spíš komorní prostředí, diváci moc nechodili...
Hlavně si myslím, že je tady vůči divákům větší zodpovědnost. Víc se od hráčů očekává, aby se makalo na sto procent. Ne že bychom na Dukle nemakali, ale ten divák to tady vidí a v tom je to trochu jiné.
