Očekávaný šampionát dnes začíná, Češi do něj vstoupí proti USA v pondělí. Pro některé experty do něj jdou v roli potenciálních hrdinů.
"Češi patří mezi pět týmů se šancí na titul," tvrdí legendární Franz Beckenbauer, šéf mistrovství.
Velká slova létají kolem výběru trenéra Karla Brücknera. Kouč je ale nemá rád. "Snažíme se být skromní v prohlášení a neskromní na hřišti," odbývá je.
Aby národní tým skutečně triumfoval, muselo by se sejít hned několik faktorů. Proto většina českých fotbalistů mluví o pokoře a dál než na postup ze skupiny nemyslí.
Jak být šampionyNemít problémy se zdravím Jít odvážně za vítězstvím Spoléhat na tahy trenéra Brücknera Oprávněně si věřit Zvládnout první zápas Nenarazit na Brazílii Držet se euforie jako na Euru Využít, že si svět Česka příliš nevšímá Nenechat se rozhodit zvenčí Mít úplně obyčejné štěstí |
"Favority jsou jiní," říká klíčový záložník Pavel Nedvěd. "Brazílie, Argentina, Holandsko nebo Francie jsou před námi. Můžeme se s nimi měřit, ale musíme být na maximu."
Na "maximu" by mužstvo mělo být. Předpokládá to alespoň Brückner, když tvrdí, že vrchol přijde právě teď v Německu.
Tým však musí mít top formu a hráče základního kádru nesmí pronásledovat zdravotní potíže. Zejména druhý předpoklad je nejistý. Ani včera nevyběhl k tréninku kvůli odražené patě útočník Milan Baroš. Kdo ví, zda stihne zápas s Amerikou.
A když se v půlce tréninku zhroutil na trávník s bolestivou grimasou Nedvěd, všem zatrnulo, než se zjistilo, že nejde o nic vážného. "Už je těch zranění tolik, že si s nimi ani nelámu hlavu," říká Čech. "Spíš to beru s ironií."
Fotbalové Česko má přitom úzkou elitu. Při vší úctě k náhradníkům: důležité muže sestavy by zcela rovnocenně zastoupit nedokázali.
Jít bez Baroše proti Američanům by byl problém. A případná nepodařená premiéra může ovlivnit celé účinkování Česka na mistrovství.
Dost ale černých prognóz. Existuje poměrně hezká řádka důvodů k optimismu. "Myslím, že málokteré mužstvo má tak vyrovnané všechny řady v sestavě," míní záložník David Jarolím. "Pan Brückner je ozdobou týmu," připomíná Čech zkušeného kouče, který sestavuje taktiku pro každý zápas na klíč.
Dalším plusem může být kolektivní pojetí, vyzrálost a dar improvizace.
Jistě: největší favorité šampionátu sídlí jinde než ve Westerburgu. Útočit na úspěch v jejich stínu může ale být také výhodou. "Nevím, jestli máme právo na finále," přemítá záložník Jan Polák. "Ale každopádně by s námi mělo počítat."
Polemika MF DNESGenerace si zlato zaslouží Češi mohou vyhrát mistrovství světa! Proč by ne? Fanoušci o tom sní, experti pochybují. Ano, té myšlence se můžete vysmát, přesto je několik podstatných důvodů, proč by zlatý pohár mohl den po finále přistát v Praze. 1. Kvalita. Češi jsou druzí ve světovém žebříčku. Není to zavádějící umístění, Brücknerův výběr se drží dlouhodobě nahoře. V posledních letech porazil evropské obry Francii, Nizozemsko nebo Itálii – a kdo jiný by měl mít právo myslet si na nejvyšší poctu? Přece ti nejlepší. První Brazílie a hned za ní Češi, ukáznění hráči s výjimečným darem improvizace. 2. Charakter. Zakletý světový šampionát se otevřel po 16 letech, hráči si splnili sen. Ale nestačí jim to. Mají zažitý vítězný charakter a vůli dokázat, že si pozornost zaslouží. Zbaběle nevyčkávají, pokaždé jdou za výhrou. Společná touha je žene vpřed a těžká základní skupina charakter prověří. Pokud ji Češi zvládnou, jen potvrdí, že kráčejí po vítězné cestě. 3. Brückner. Pokud v jiných týmech spoléhají především na hvězdy, kterými se to na turnaji jenom hemží, Karel Brückner sází na tým – a na své know-how. Žádná náhoda. Styl hry je vyzkoušený, útočný, účinný a na každého soupeře jiný. Málokdy selže. 4. Koller. Žádný jiný fotbalista nemá pro mužstvo takový přínos jako dvoumetrový tank. Unikátní je nezištností a tvrdou prací ve prospěch ostatních. 5. Zkušenost. Poborský 34, Nedvěd skoro 34, Koller 33, Galásek 33... To není stáří, ale zkušenost. Nastala ta pravá chvíle, aby vyzrálá generace ukázala svou sílu. Další šanci už mít nebude. 6. Nedvěd. Faktor Nedvěd je podstatný. Buldok, který nesnáší porážky. Už pouze to, že stojí na hřišti, soupeře zneklidňuje. 7. Domácí prostředí. Fotbalová horečka strhne do Německa tisíce českých fanoušků, hráči se budou při zápasech cítit jako v domácím prostředí. Zlatá tečka jedné velké generace může skutečně přijít. Jsem přející člověk, proto budu hodně rád, když fotbalová reprezentace na světovém šampionátu uspěje. Ve skutečnosti tomu však moc nevěřím. Je až příliš věcí, které hovoří proti mužstvu. Myslím, že jeho vrchol byl před dvěma lety na Euru. Tehdy mělo jiskru i vnitřní sílu. Věčná škoda semifinále, kde se posádka mířící za zlatem roztříštila o řeckou skálu. Dnešní tým je přezrálý, druhý nejstarší z dvaatřiceti mužstev, která v Německu hrají. Pro všechny je okoukaný a těžko něčím herně překvapí. Neviňme z toho Nedvěda, Poborského a další třicátníky, ale hlavní příčinou je chudá líheň nadějí. Vždyť z domácí ligy si za poslední dva roky nikdo nový nevydobyl místo v reprezentaci. A přitom nová krev je nezbytná! Vzpomeňme na hokejové mistrovství světa, kde nedůvěrou provázený tým nováčků vybojoval stříbrné medaile. Zdá se, že v Brücknerově výběru není jediný tajný žolík. Kádr je úzký, jakmile vypadne někdo z elitní jedenáctky, až příliš to ovlivní celkovou hru. Kdo nahradí Baroše, pokud nebude v pondělí fit? Štajner, Sionko a další jsou viditelně horší, ačkoliv král střelců posledního Eura rozhodně není ve formě. Mimochodem, jak to opravdu je s formou týmu, také nevíme, jelikož od minulého Eura hrál jen dva zápasy proti soupeři první kategorie – v kvalifikaci s Nizozemskem. A oba je prohrál. Do výčtu nejistot se přidává delší herní pauza zraněných Rosického a Galáska. Dost mě také mrazí z národní euforie. Bylo až příliš úvah na téma, zda mužstvo dokáže turnaj vyhrát. Přitom teorie české pravděpodobnosti praví: když se hodně věří, zaděláváme si na výbuch. Vzpomeňme na Španělsko 1982 nebo Euro 2000, kam mužstvo jelo se samými výhrami v kvalifikaci. A vždy vypadlo ve skupině. Nebo naopak: nevěřilo se před Chile 1962 a Eurem 1996, kdy skupina s Italy, Němci a Rusy vypadala smrtelně. Výsledek? Stříbro! Přestože však s úspěchem tentokrát nepočítám, VELMI RÁD se spletu. Teď je na hráčích, aby prognózu postavili na hlavu. |
