Tito Vilanova se sedmnáct dní po operaci nádoru vrátil na lavičku a vedl tým v zápase. Až nad zákeřnou rakovinou zvítězí definitivně, bude to jeho největší a zároveň nejtěžší vyhraná bitva v životě.
"Ještě bych chtěl říct, že od klubu, od hráčů jsem podporu cítil vždycky. A nemyslím si, že dneska hráli líp speciálně kvůli mně. Hráli prostě proti Espaňolu," poznamenal na tiskové konferenci po utkání.
Dál třiačtyřicetiletý trenér o svém osudu mluvit nechtěl. Jako by dal najevo, ptejte se jen na fotbal. "Požádal jsem vás, abyste respektovali moje soukromí. Ano, vím, že jsem veřejná osoba, ale nemoc je soukromá věc."
Vilanova se během třinácti měsíců podrobil dvěma operacím v oblasti příušní slinné žlázy. Poprvé v listopadu 2011. Podruhé loni čtyři dny před Vánoci. "Nemějte obavy, cysta je tentokrát na jiném místě a je snadnější to léčit," ujistil před druhým zákrokem.
A jak se zdá, jeho slova se vyplňují. Už na silvestra, tedy deset dnů po operaci, běhal po kurtu se synem a hrál paddle tenis. Poté se vrátil k týmu a v neděli ho vedl v zápase.
"Měli jsme skvělý start," řekl ke čtyřem gólům v úvodní půlhodině. "Ani po přestávce jsme nehráli špatně, ale už jsme nebyli tak precizní v koncovce. Každopádně první poločas byl skvělý dárek pro lidi, kteří přišli na stadion, první půlhodina byla velkolepá."
Celkově velkolepé je i účinkování Barcelony pod Vilanovou. Loni v létě povýšil z asistenta na hlavního kouče, když nahradil odcházejícího Josepa Guardiolu a v osmnácti ligových zápasech sedmnáctkrát vyhrál.
Body tým ztratil jen za remízu s Realem, před kterým má však šestnáctibodový náskok, protože rival z Madridu není schopen porážet průměrné španělské týmy.
V Lize mistrů v pohodě postoupil do osmifinále, jediný dílčí neúspěch zaznamenal hned na začátku sezony, když loni v srpnu Realu podlehl ve španělském Superpoháru.
