Aspoň podle výsledků ankety The Best FIFA Football Awards, která je třetím rokem alternativou ke Zlatému míči, nejblyštivější individuální ceně, o kterou světová fotbalová elita bojuje.
Že si tentokrát pro trofej nešel Ronaldo ani jeho věčný rival, Argentinec Lionel Messi? To je ve fotbalovém světě velká věc. Deset let se nestalo, že by podobně významnou trofej urval někdo jiný než oni dva. Až v pondělí večer v Londýně.
Asi není náhoda, že Messi s Ronaldem u toho nebyli. Do Anglie se na rozdíl od ostatních oceněných vůbec neobtěžovali, snad se jim nechtělo přihlížet, jak místo nich pronáší děkovnou řeč chlapík, který v létě coby hrdina táhl čtyřmilionové Chorvatsko ke stříbrným medailím z mistrovství světa.
A veřejnost se zase jednou dohaduje, jestli se zaoblená trofej dostala do správných rukou.
Mezinárodní fotbalová federace FIFA, která anketu pořádá, se už od roku 2016 snaží o maximální demokratičnost: hlasovat nechává trenéry a kapitány národních týmů, novináře a také fanoušky.
Výsledek? První dva ročníky ovládl Ronaldo, teď ho střídá skromný chlapík Modrič. Záložník s čelenkou a pěšinkou uprostřed přitom nikdy nebude udivovat čísly, jaká generují gólové fabriky zn. Ronaldo a Messi.
Za šest sezon v Realu nastřádal jen třináct gólů, což dva fenomenální střelci sfouknou za pár týdnů. Neudivuje rychlostí, šetří efektními kličkami. Někdy si ho na hřišti v záři ostatních hvězd nevšimnete. A možná cenu zčásti dostal i proto, aby to po dekádě, během které se na podstavce všech možných trofejí pravidelně vyrývala jen dvě jména, nebyla nuda.
Přesto se proti jeho vyznamenání těžko dá něco namítat - za minulou sezonu si ocenění zasloužil. Vyhrál by bez jeho fikaných přihrávek a stovek vybojovaných míčů Real potřetí v řadě Ligu mistrů? A umíte si představit, že by Chorvaté v Rusku tak zaváleli, kdyby neměli v zádech kapitána, který je v důležitých chvílích vždy strhnul a vzal odpovědnost na sebe?
Koneckonců: i Messi napsal Modriče na první místo, Ronaldovi se vešel na druhé, hned za stopera Realu Varana. Hlasující zkrátka tentokrát ocenili poctivou dřinu a na první pohled leckdy skrytý um, který přitom pro úspěch týmu může mít stejný význam jako desítky gólů.
„Mít takového hráče? To je sen! Trénuje jako démon a nikdy si na nic nepostěžuje,“ vychvaloval kdysi svého oblíbence Harry Redknapp, trenér Tottenhamu.
V londýnském týmu si Modrič po přestupu z Dinama Záhřeb udělal jméno: od chvíle, kdy se prosadil v Anglii, je jeho příběh dobře známý. Ale co bylo předtím? To už se tolik neví, Modričova životní story není tak profláknutá jako pohádkové vyprávění o Messim či Ronaldovi. Přitom za pozornost rozhodně stojí.
Vyrůstal poblíž Zadaru, oblíbeného letoviska, které každé léto čelí nájezdu dovolenkářů. Jenže v nešťastné době: když mu bylo šest, tehdejší Jugoslávii začal plundrovat válečný konflikt. Ve válce ztratil dědečka a pak i střechu nad hlavou - dům Modričových zasáhl požár, a tak museli na sedm let najít azyl v zadarském hotelu Kolovare. Nedaleko svištěly kulky a bouchaly granáty, nebezpečí číhalo hned za rohem.
Jak uniknout drsné realitě? Malý Luka trávil stovky hodin kopáním do míče. „Rozbil snad všechno sklo, co jsme tu měli,“ chechtal se později při vzpomínce hotelový manažer. „Pořád proháněl balon v naší hale.“
Tam se Modrič fotbalově vyučil, a když válka po deseti letech skončila, mohl rozjet kariéru naplno. Ale nikdy nezapomněl, odkud vzešel: proto dodnes jezdí na dovolenou s nejlepším kamarádem z dětství.
„Tahle trofej není jen moje. Patří spoluhráčům, trenérům a rodině,“ zopakoval v pondělí na pódiu větu, kterou při podobných příležitostech svět slyšel už mockrát. Od něj nevyzněla jako fráze. Vládu převzal skromný král.
