O čem po čtvrtečním 4. předkole Evropské ligy mluvil?
O šancích.
Jsme v méně výhodné pozici, ale bylo by špatné si připouštět, že nejsme schopní venku dát dva góly. Pořád máme určitou naději, nepoletíme s poraženeckou náladou.
O odvetě.
Čeká nás bouřlivé prostředí, těžké klima a soupeř, který je vyspělý a umí kombinovat.
O útočnících.
Co dostávali Mareš a Mahmutovič do nohy, to soupeř bez problémů a čistě ubránil. Neudrželi míč, málo se o něj rvali. Jejich způsob hry může a musí být kvalitnější. Dál platí, že potřebují získat zkušenosti, vstřebat to. Co už dneska vypadá, že by mohlo stačit na ligu, tak v Evropě nestačí. Je to další stupínek. Je jednoduché někoho zatratit, zkritizovat, ale my s nimi musíme dál pracovat, aby to dokázali zvládnout třeba už proti Slavii.
O zranění obránce Rosy.
Výrazně ovlivnilo způsob naší hry. S ním a Vidličkou z druhé strany dostává hra kvalitu a efekt. Střídající Merzič tohle nesplnil. On jen držel prostor, my tím ztratili možnost tlaku.
O vyrovnání v 89. minutě.
Po penaltě, která nás zmrazila, jsme se dostali do hry díky krásnému gólu Vondráška. Pak jsme dali pokyn, že se pokusíme o standardku, centr. Měli jsme ambici vstřelit druhý gól, ale ne nějak bezhlavě. Vždyť situace před rozhodující trefou Hapoelu nebyla do otevřené obrany, ale byla to otázka individuální kvality hráče. Přesto není možné, aby se takhle (přes Merziče) uvolnil ve vápně.
O respektu.
Pokud tam byl, tak jde přičíst tomu, že většina týmu odehrála první takové utkání v životě. Na každého to může padnout. Hráče se při zápase snažím uklidnit, povzbudit, nabádat, ať na sebe mluví. Někteří jsou v transu a pokyny ani nevnímají. Třeba Merzič. Věřím, že díky nasbíraným zkušenostem příště podají sebevědomější výkon.
O nedělním zápase se Slavií.
Asi dostanou prostor i jiní hráči. Musíme rozložit síly, protože stojí za to bojovat i ve čtvrtek v Izraeli. Chybějí Matula, Rosa, musíme nově složit obranu a popřemýšlet, co udělat s útočníky.
