„Kuba Řezníček si dělá srandu, že si pořád skládám věci. Já jsem na to trošku úchylný, jsem naučený už odmala od rodičů. Mám rád pořádek,“ svěřil se defenzivní univerzál Lukáš Mareček v klubové Stínadla TV. Bývalý sparťan vyměnil druholigový belgický Lokeren, kde působil právě s útočníkem Řezníčkem, za prvoligové české Teplice.
O čem ještě brzy třicetiletý fotbalista mluvil?
O vstupu do ligy: „V sedmnácti letech jsem z dorostu šel přímo do áčka Brna na přípravu, ta se povedla a dostal jsem první šanci pod trenérem Uličným. Hráli jsme v Plzni, kde mi to úplně nevyšlo, protože jsem po 30 minutách střídal. Tak jsem si říkal, že jsem tu ligovou kariéru nezačal úplně dobře. Pak jsem dostal šanci proti Slavii a tam mi to vyšlo náramně. Od té doby jsem hrál až na zranění každý zápas.“
Přestupy ve fotbalové lizeJak se mění jednotlivé kádry |
O radě pro mladé: „Já se na hráče áčka díval v televizi a chtěl jsem se mezi ně dostat, ale úplně jsem setřásl nervozitou. V přípravě jsem si říkal, že nemám co ztratit, šel jsem do toho po hlavě a vyplatilo se to. Ono se jednoduše říká, nebuď nervózní, jenže zvládni to s klidnou hlavou.... Ale já to tak bral.“
Zimní příprava 2020Jak se prvoligové týmy připravují na jarní část sezony |
O Anderlechtu: „Přestoupil jsem tam, když jsem měl 50 zápasů v lize. Mluvil jsem s trenérem, že mi dá čas na naučení jazyka a také abych nasál okolí. Věděl jsem, že když přijdu, nebudu hned v základní sestavě. Musel jsem si všechno osahat. Přišel jsem v lednu a první start jsem měl v posledních dvou kolech play off, když jsme měli jasný titul a trenér dával šanci zimním posilám. Pak mi říkal, že se mnou bude počítat od další sezony. Ty dva zápasy jsem totiž neodehrál špatně, pak už jsem příležitostí dostal víc. Nebylo úplně jednoduché se v Belgii prosadit, ale s tím se do zahraničí chodí. Konkurence je veliká. Tehdy tam kopali třeba Honza Polák z Brna, Lucas Biglia, který je teď v AC Milán, Mbark Boussoufa, Romelu Lukaku, Matías Suárez a další top jména. Nebylo to úplně snadné, ale jsem rád za tu tříletou zkušenost vedle těch všech hvězd.“
O holandské lize: „Protože v Anderlechtu se změnil trenér a kádr byl fakt nabitý, šel jsem hostovat do nizozemského Heerenveenu. Tehdy tam trénoval Marco van Basten a volili jsme tuhle cestu, která pro mě byla nejlepší. Hrál jsem vyjma čtyř pěti zápasů celou sezonu, splnilo to účel. Holandská liga byla jiná než belgická, ofenzivní a technický fotbal. Rád jsem si ji vyzkoušel. Prožil jsem tam velmi pěkné období, plný stadion na každý zápas. První jsem hrál proti slavnému Ajaxu, podařilo se mi nahrát na gól, uhráli jsme dobrý výsledek, vstup byl famózní. Holandský styl mi seděl, bylo to otevřené, padalo hodně gólů. Mám na to jen nejlepší vzpomínky.“
Lukáš MarečekV dubnu oslaví rodák z Ivančic třicetiny. Defenzivní univerzál měří 182 cm. Za belgický Lokeren letos ve 2. lize odkopal 14 zápasů a dal tři branky. V české lize má 150 startů, 67 v belgické, 30 v nizozemské a 48 v evropských pohárech. Mistrovský titul má se Spartou a Anderlechtem. Tři starty si zapsal v české reprezentaci. |
O Spartě: „Měl jsem v Heerenveenu opci, ale kluby se nedohodly, vrátil jsem se tak do Anderlechtu. Trenér, kvůli kterému jsem odcházel, si už vybudoval svůj tým a nezapadal jsem do plánů. Šel jsem tedy do Sparty, což je podobný klub jako Anderlecht. Další výzva. Ze začátku za trenéra Lavičky nebylo snadné se dostat do sestavy, měl hráče, s kterými to šlapalo. Dalo se pochopit, že do toho nechtěl sahat. Ale příležitosti se vyskytly. Už v první sezoně jsem něco odehrál, získali jsme triple, to je něco nepopsatelného. Pak byly změny na pozici trenéra, měl jsem tam i Standu Hejkala, který mě teď chtěl do Teplic, se Zdeňkem Ščasným. Sice nám chyběl titul, ale nikdy nezapomenu na cestu Evropskou ligou. Došli jsme do čtvrtfinále, až španělský Villarreal nás srazil. Zápasy proti Krasnodaru, kterému jsem k mému překvapení dal gól, nebo Laziu, na to nezapomenu. Byla to menší náplast na ztracený titul. Tlak je na něj ve Spartě velký.“
O Lokerenu: „Přicházel jsem, když byl v belgické lize ve spodní části tabulky. Základní část jsme dohráli jakžtakž, pak začalo od nuly play off a my byli neporazitelní. Snad jen jednou jsme prohráli, to byla asi nejlepší naše etapa v Lokerenu. Ze 12. pozice jsme se ještě prali o Evropskou ligu, hodně zajímavý systém. Hráli jsme proti vítězi druhé skupiny, bylo to až do prodloužení, vypadli jsme na penalty. Potom už to nebylo ideální, v nové sezoně jsme z prvních tří kol nevyhráli ani jedno a pak už se to s námi táhlo. Jako kdyby to na nás leželo, nedokázali jsme se z toho vymanit. A vyústilo to v sestup do 2. ligy.“
O Teplicích: „V Lokerenu jsme se po sestupu nedokázali zvednout. Každý čekal, že budeme hrát o postup nazpět, ale zjistili jsme, že to není tak jednoduché. Někdo říká, že v Belgii je druhá liga snad i těžší než první. Nedokážu pochopit, že Lokeren je tam, kde je. Neudělali jsme vítěznou sérii, dvě tři výhry za sebou. Bavil jsem se s manažerem o další budoucnosti. Díval jsem se i na rodinu, která tam se mnou byla. Mně se v Belgii líbilo, ale sestup to zhatil. Po zvážení všeho jsem zvolil cestu zpátky do Česka, do Teplic. Když se o tom začalo mluvit, volali jsme si s Kubou Řezníčkem i s trenérem panem Hejkalem. Zájem Teplic mě potěšil, byl fakt velký. Rád jsem tady, budu se snažit naplnit očekávání. Věřím, že budeme s Teplicemi hrát o vyšší příčky, než na jakých momentálně jsou. Je cítit, že jsou ambiciózní klub. Na 11. místo nepatří.“
