Teplice sice občas škrábnou, ale za posledních deset sezon zkrotly. Tolik let už uplynulo od jejich poslední účasti v evropských pohárech. Od té doby tři pátá místa, jinak šeď i strach ze sestupu. Poslední dva ročníky = desátí a osmí.
Proč?
Na prvním i druhém a třetím místě jsou peníze. Léta už skláři deklarují rozpočet 80 milionů korun, jenže inflace jeho hodnotu užírá. Co dřív stačilo na širší špičku, teď sotva na průměr. Navíc to není cifra na áčko, odpočítat se musí náklady na mládež a stadion, který vlastní oddíl.
„Osm deset milionů jde na jeho provoz, který jiným klubům hradí město; to nás podpořilo 1,6 milionem, což je hrozně málo na ligu. Teď jsme investovali 14–15 milionů do umělé trávy,“ uvedl ředitel sklářů Petr Hynek.
„Což jsou tři hráči,“ přepočítal to sportovní ředitel Štěpán Vachoušek. Mládež spolkne až 12 milionů.
Klub vlastní sklářský gigant AGC, o navýšení svého příspěvku nechce ani slyšet. „Řekli nám: Jestli chcete víc peněz, musíte si je sehnat,“ vzkázal Hynkovi a spol. „Jenže to je složité. Otevřeně přiznávám, že se nám to moc nedaří. Potřebovali bychom silného partnera, který by dal desítky milionů. Takového, abychom se posunuli o level jinam. To padá na moji hlavu i na hlavu mých kolegů.“
Když pak vedení mluví o pohárových ambicích, spíš než cíl to vypadá jako sen. I šéfové vědí, že kvalita ani šířka kádru na Evropu není dostačující. Což se může přenášet i na hráče, které mohl uspokojit už jen střed tabulky.
Zbabrané finišezávěry posledních sezon v podání FK Teplice 2018/19 2017/18 2016/17 2015/16 2014/15 |
A pak se z pohody a jistoty, kterou na Stínadlech mají (klub nedluží), vyklube bezprecedentní propadák 0:8 s Mladou Boleslaví.
„Musíme mít větší ambice. Chtít něco dokázat. Ne si říct: Jo hoši, super, jsme do 10. místa. My potřebujeme ambici být výš, výš a výš, klást na sebe větší nároky,“ apeluje nejlepší střelec Jakub Hora.
Že mužstvo není složeno ideálně, poznal i kouč Stanislav Hejkal, zdrcený z hororového finiše. „Charakterově tým nikdy neposkládáte skvěle, ale já potřebuju rafany, ne uťáplé hráče. Zařvu na stopera Jeřábka a on nerozehraje,“ dal příklad.
Po úmrtí Františka Hrdličky v srpnu 2014, funkcionářské legendy Teplic, zůstala v klubu díra ve sportovní koncepci. Tuhle část nejdřív suplovali trenéři. Pak přišel Jakub Dovalil jako sportovní ředitel, ale taky ji nezaplnil. Aspoň přivedl talentovaného kudrnáče Alexe Krále, což byl kasovní majstrštyk; do Slavie se vracel za zhruba milion eur.
Nadějí pro skláře je od podzimu tandem Vachoušek jako sportovní šéf a Hejkal coby kouč s jasnou vizí, oba i s vášní k fotbalu. Jsou přísní i féroví, umí pojmenovat chyby a taky si je přiznat.
Hejkal se například osobně omlouval kapitánovi Admiru Ljevakovičovi, že ho nasadil proti Ostravě a Bohemians ještě nepřipraveného a pak ho o půli střídal. „Ublížil jsem mu.“ U adresné kritiky zůstane: „Podle mě je lepší říct pravdu do očí než chodit kolem horké kaše.“
Vachoušek si vyčítal angažování útočníka Jana Kuchty, kterého po půl roce vrátil do Slavie. „Beru to jako moji velkou chybu. Obalamutil mě, fotbal neměl na prvním místě. Snad ho ta facka probere,“ věří exreprezentant. „Ale nikomu do hlavy nevidíte, hráči se vám otevřou, až když jsou v šatně.“
Skláři si podrobili Spartu i Plzeň, selhávali ale se soupeři z pásma záchrany a zkolabovali proti Boleslavi. Tohle klub zalarmovalo a třeba se ukáže, že všechno zlé je pro něco dobré. „Ale bez ohledu na osmigólovou ostudu jsme měli schválené peníze na přestupy,“ oznámil sportovní ředitel.
Kádr je podle Hejkala už unavený. Chce ho osvěžit. S Vachouškem ovšem budou opět sevření ve finančních kleštích. „Na hvězdu za 20 milionů nemáme, nejsme Sparta, Slavia a Plzeň. Ani na hráče za 12 milionů,“ poněkolikáté opakuje Vachoušek.
Hvězdy můžou Teplice z hráčů udělat, což se děje, ale když útok na Evropu nebude reálný, nýbrž jen slovní, těžko je pak udrží. Tohle už léta znají. Ze začarovaného kruhu je vyvedou (deseti)miliony navíc v rozpočtu, či cizelérská práce sportovního úseku. Nebo obojí. Posezonní sebereflexe je nadějným startovním bodem, bude to ale stačit?
