Zažil toho se Spartou jako dlouholetý hráč a později manažer i trenér dost na to, aby teď na její výsostné území musel vstupovat bůhvíjak vyjukaný. "Fotbal prostě takové změny přináší. Teď pracuju pro Příbram a prostě se připravuju na zápas na cizím hřišti. A je v tuhle chvíli jedno, jestli je to na Spartě, na Slavii, nebo třeba ve Starém Městě."
Samozřejmě, že za léta působení ve Spartě zná i prostředí šaten, v nichž se k zápasu převlékají hosté. Třeba když po utkáních občas zašel poklábosit s někým z kamarádů či přátel ze soupeřova týmu. "A služebně jsem tam byl naposled v květnu v osmadevadesátém, když jsme s Ivanem Haškem měli na Spartě benefici."
Tehdy se výběr Chovance a Haška, složený z reprezentantů, kteří hráli na mistrovství světa v Itálii v roce 1990, utkal s domácí prvoligovou Spartou. Reprezentanti tenkrát vyhráli 1:0, když o jediný gól zápasu se postaral deset minut před koncem právě dnešní příbramský trenér.
"Tu výhru hostí bych pochopitelně bral, ale gól by musel dát někdo jiný. Že bych se nečekaně objevil na hřišti jako v pětadevadesátém v derby na Slavii, když jsem ve Spartě už tři měsíce jen manažeroval, to už opravdu nehrozí."
Toho dubna před sedmi a půl lety ho do hry překvapivě nasadil trenér Jozef Jarabinský, jenž dnes Spartu vede opět. Tenkrát Chovancova nominace způsobila ve slávistickém táboře zděšení, Sparta vyhrála Nedvědovým gólem 1:0, stáhla soupeřovo vedení v tabulce na pouhé dva body a nakonec ligu vyhrála.
"Že teď stojím zrovna proti Jarabinskému, to je taky jedna z pikantností," poznamenává Chovanec. "Když totiž na jaře v pětadevadesátém střídal ve Spartě německého trenéra Sundermanna, tak zrovna s Jarabinským jsem coby manažer podepisoval smlouvu."
Podobná překvapení, jaké uchystal Jarabinský na jaře 1995 slávistům, se podle Chovance konat nebudou. "Současná situace není pro žádná překvapení příhodná. Jarabinský má o svých jedenácti vyvolených jasno a i když někdy o změnách mluví, většinou pak bývají minimální." říká Chovanec. "Takže když si teď sám pro sebe představím sobotní sparťanskou sestavu, spletu se maximálně na jednom postu."
A čím by mohla na Letné překvapit Příbram? "Jedině výsledkem. A ten může být překvapivý jedině tehdy, když všichni naši hráči předvedou opravdu maximální výkon na hranici možností. Vím, možná to zní jako klišé, ale pokud na Spartě chceme uspět, s jiným přístupem se tam prezentovat nemůžeme. I když ani to ještě úspěch nazaručuje."
Když má vzpomenout, při jakém zápase postával u sparťanské lavičky na letenském stadionu naposledy, přiznává, že si to už nevybavuje. Při připomenutí, že to bylo na podzim v sedmadevadesátém ve 14. kole proti Olomouci, a že ten zápas Sparta vyhrála 1:0 Sieglovým gólem, Chovanec reaguje: "Ani teď si ten zápas nevybavím. Málo platné, je to skoro pět let a já potom žil hlavně národním mužstvem."
Avšak vyjmenovat své tehdejší sparťany, kteří jsou v letenském kádru dodnes, po chvilce přemýšlení zvládne bezchybně: "Baranek, Jirka Novotný a Obajdin."
