Petr Čech kráčel z hotelových schodů, a když uviděl chlapíka s krátkým ježkem na hlavě, zahlaholil: "Rasty, nazdar! Já čekal někoho, kdo má deset kilo navíc – a ty jsi pořád štramák."
Za rohem čekal ještě jeden parťák, s nímž brankář Čech kdysi hrával. Je to dávno, kdy s Michalíkem a Labantem váleli v jednom dresu.
Na podzim 2001 Sparta naposledy upoutala fotbalovou Evropu a málem porazila i Real v Lize mistrů: "Chalani, vzpomínáte? Tehdy proti nám stál výběr světa a my s ním hráli jako rovný s rovným. Raúl, Zidane, Figo, vzadu Hierro, Roberto Carlos, v brance Casillas."
Když ti tři přijali pozvání od MF DNES a deníku Sport a usadili se na gauči žilinského hotelu, začala pracovat nostalgie. Michalík už pár let nekope, v nedaleké Oščadnici postavil penzion a Labantovi dorostenci, které v Žilině vede, ve středu před zápasem mávali plachtou s logem Ligy mistrů. Jen Čech byl na hřišti, chytal za Chelsea.
Sešli se v úterý po večeři a klábosili skoro do půlnoci. O životě, přestupech, zraněních, trenérech. Ti tři si toho měli tolik co říct, vždyť se osm let neviděli. "Naposledy v Olomouci při reprezentačním derby, viď? Vy Češi jste nám udělali kolotoč zadarmo. Spláchli jste nás 4:1," říkal Michalík.
Většinou mluvil Čech, má vyřídilku. Stačil objednávat u číšníka, v portugalštině poškádlil spoluhráče Ferreiru a hlavně popisoval jeden zápas, který společně sehráli, za druhým. Byl jako databanka.
"Pamatuju, jak jsi poprvé dorazil na Spartu. Říkali jsme si: Co to v brance stojí za dřeváka?" vtipkoval Michalík a Labant se přidal: "Nestačil jsi vytahovat míče ze sítě."
Ve skutečnosti nemohli dát osmnáctiletému zelenáči gól a na konci tréninku nechápavě zírali, jak daleko dokáže vykopnout míč. Čech byl přitom unavený, zrovna přijel z mistrovství světa do 20 let a na Spartu musel z Plzně taxíkem, protože ještě neměl řidičák: "Stálo mě to 2 350 korun."
"A já tě pak vozil na tréninky ze Stodůlek, kde jsme bydleli v jednom domě. Tys povídal a povídal. To nebylo jako s Babničem, který na začátku cesty řekl Ahoj a na konci Čau," říkal Michalík.
Tehdy byl Čech velkým příslibem, dnes patří mezi nejlepší brankáře světa. "Tehdy nám v Lize mistrů všechno vycházelo, co? Do čeho jsme kopli, to byl gól. Pořád hrálo jedenáct stejných lidí."
"A na konci sezony jsme byli všichni zralí na brufen, protože nás trenér Hřebík zavařil," vmísili se do monologu Slováci.
"Kluci, pamatujete, jak nám 11. září odložili zápas se Spartakem kvůli útoku na New York? Když jsme přišli do kabiny, tak do Světového centra zrovna nabouralo druhé letadlo. Nebo Feyenoord, vyřídili jsme ho 4:0. A jak jsme pak šťastně porazili Porto... Oni měli snad deset šancí."
"Tehdy je už trénoval Mourinho?" zeptal se Michalík. A databanka pokračovala: "Ne. Do Porta přišel až po té porážce. Za rok vyhrál Pohár UEFA, pak Ligu mistrů a přetáhla ho Chelsea."
"No vidíš, my vlastně Mourinhovi nastartovali kariéru," smál se Labant. "Zavolej mu, ať nám zaplatí rundu."
