S fotbalem začínal v rodné Třebíči a když byl ve třetí třídě, otec se s ním vydal do Prahy na nábor Slavie. "Slavia mě vzala a tak jsem od čtvrté třídy začal chodit na základní školu v Praze," vzpomíná. "Nejdřív jsem bydlel v rodině jednoho spoluhráče ze žáků, později táta sehnal byt na Kladně a tak jsem do Prahy denně dojížděl do školy a na tréninky."
Na jaře v roce 1999 se na Moravě hrálo mistrovství Evropy šestnáctiletých a talentovaný Trojan v reprezentačním výběru nechyběl. Šampionát sledovalo mnoho zahraničních manažerů a mezi oslovenými hráči byl i slávistický dorostenec. "Tenkrát jsem ve Slavii neměl smlouvu, pořád se nějak nemohli rozhoupat. A tu, co mi nabízeli po mistrovství, jsem odmítl. Chtěli, abych se upsal na šest let a finanční podmínky, no, jak bych to řekl, zkrátka nic moc."
Nejvíc mu prý ale vadilo, že by se ze Slavie šest let nehnul. "A řekněte mi, kdo ze slávistického dorostu kdy dostal solidní šanci v áčku. Kdepak, tahle slávistická perspektiva mě nelákala," říká Trojan.
Není divu, že se takřka bleskově dohodl s manažerem Schalke. Měl nabídky ještě jiných německých klubů, ale jednání zástupce týmu z Gelsenkirchenu mu připadalo nejpříhodnější. "Zatímco manažeři jiných klubů mě zvali na týdenní testy, Schalke mi nabídlo účast na dorosteneckém turnaji ve Francii," popisuje. "To mě lákalo, protože při zápasech jsem se mohl ukázat mnohem líp než v nějakém testování. Ten turnaj jsme s dorostem Schalke vyhráli a ve Slavii nikdo ani netušil, kde a v jakém dresu jsem si zahrál. A pár dní nato jsem podepsal tříletou amatérskou smlouvu."
Přestože Trojan je v německém klubu pořád veden jako amatér, i tato smlouva mu zajišťuje nemalý příjem. "Kdybych časem podepsal profesionální kontrakt, finančně by se to s amatérskou smlouvou srovnávat nedalo. Ale můžu říct, že už teď si fotbalem vydělávám solidně."
Od léta 1999 žil v Gelsenkirchenu na klubovém mládežnickém internátě. "Na pokoji jsem bydlel s jedním africkým fotbalistou, byli tam i dva Brazilci, potom samozřejmě Němci. Já trochu umím anglicky, tak jsme se domlouvali všelijak, řekl bych anglicko-německy. Podle toho, jak jsem se zdokonaloval v němčině, kterou jsem se na internátě učil s ostatními cizinci. Já jsem si pak od letošního jara přidal ještě speciální kurzy, ale teď, co jsem v kádru bundesligového mužstva, na němčinu moc času nemám."
Po přeřazení do prvního mužstva dospělých musel internát opustit, taková je klubová praxe. Pronajal si tedy menší dvoupokojový byt, pořídil si auto a začal žít samostatněji. "Na stadion to mám autem deset minut, dvakrát týdně trénujeme dvoufázově a tak na něco jiného než na fotbal moc času nezbývá. Tréninky jsou ve srovnání s dorostem mnohem náročnější, je to zabíračka, ale zvládám to. V pátek vždycky v kabině visí na nástěnce nominace k bundeslize, kdo tam není napsaný, jde většinou v neděli za béčko, které hraje čtvrtou nejvyšší soutěž."
Své jméno si na seznamu kouče Stevense přečetl zatím jednou. "To bylo někdy koncem srpna na domácí zápas s Leverkusenem. Seděl jsem na lavičce, v poločase jsme vedli dva nula, a tak jsem si v koutku duše říkal, že bych si po přestávce zahrát mohl. Jenže Leverkusen brzo vyrovnal a tak se dostalo na ty zkušenější. Nakonec jsme remizovali tři tři."
S Látalem a Němcem, ostřílenými českými legionáři, se na trávníku potkal už před časem, když býval mezi dorostenci, které Stevens zval na trénink áčka. "Látal s Němcem mě vzali úplně normálně, jako kdybych tam hrál odjakživa. A Jirka Němec, ten je v tomhle mužstvu málem za boha. Strašně ho uznávají a platí za jednoho z vůdců mužstva."
Zatím největšími Trojanovými úspěchy jsou dvě stříbrné medaile z mládežnických šampionátů. Loni byl na mistrovství Evropy v Izraeli druhý s českou šestnáctkou, letos si stejnou medaili pořídil na mistrovství starého kontinentu osmnáctiletých ve Finsku. "Teď je mým hlavním cílem zahrát si v bundeslize. Nebude to nic jednoduchého, protože na místě levého záložníka hraje Böhme, který se teď navíc dostal do německého národního mužstva," říká. "Přesto pevně věřím, že do konce roku bych bundesligovou premiéru mohl mít za sebou."
V těchto dnech je Trojan v Čechách, znovu jako reprezentant. Výběr složený z hráčů do devatenácti let hraje kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy této věkové kategorie, které se hraje příští rok v Norsku. Má za sebou remízu s Islandem 2:2, dnes by měl za Česko nastoupit v zápase proti Ukrajině, v sobotu je na řadě Andorra. "Doufám, že se do toho Norska probojujeme, rozhodující bude, jak budeme hrát s Ukrajinou."
Pokud český tým skupinu vyhraje, o postup na mistrovství ho ještě čeká baráž s vítězem skupiny, v níž hrají celky Dánska, Bulharska, Malty a Lucemburska.
O tom, že se jednou bude živit fotbalem, sní už od školních let. "Vlastně jsme na to s tátou vsadili už tenkrát, když mě z Třebíče vezl na ten slávistický nábor. Tam se všichni divili, že jsem přijel z takové dálky," zavzpomínal. "V Praze jsem sice absolvoval jeden rok gymnázia, uvažoval jsem o tom, že bych si maturitu udělal v Německu, ale to nejdřív musí perfektně zvládnout jazyk. Navíc teď, když jsem v Schalke v kádru áčka, dávám fotbal jednoznačně na první místo. Amatérská smlouva mi končí příští rok v červnu, uvidíme, kde v té době fotbalově budu."
