Taktiku pilují Ščasní cestou v autě

T e p l i c e - Už na třetí štaci působí fotbalový záložník Michal Ščasný v mužstvu, které trénuje jeho otec V neobvyklé situaci se poprvé sešli ve druholigovém Ústí, potom ve Spartě a od začátku jarní sezony spolu jezdí z rodinného domku v Roudnici nad Labem na tréninky a zápasy Viktorie Žižkov. Právě tady se Michal dočkal prvního ligového startu a tuto sobotu také první branky. Pražané překvapivě vyhráli v Teplicích 2:1 a Ščasný junior měl prsty v obou gólech. "Když ho mohu před všemi kárat, tak by mi neměla činit problém ani pochvala. Jenže tentokrát je na pochvalu celé mužstvo, on nic navíc neuslyší," tvrdí Zdeněk Ščasný.Více o utkání Teplice - Žižkov 1:2

MICHAL ŠČASNÝ
vizitka, statistiky

Michalovy fotbalové kroky jsou s otcovými spojeny už od malička. Kde táta hrával v prvním mužstvu, tam on nastupoval za žáky. Ve společném fotbalovém životopise mají Slušovice, Kypr, Roudnici, a pak zmíněné tři kluby, kde Ščasný senior trénoval. "Do Sparty si jej vybral trenér Chovanec, kterému jsem dělal asistenta, k přestupu na Žižkov mě dlouho musel přemlouvat manažer Horník," dušuje se Zdeněk Ščasný.

"Odchod ze Sparty pro mě byl vysvobozením," dodává Michal, který prožil roky na Letné jako hráč B-týmu. Do ligy nikdy ani nenahlédl. "Sparta takhle nakoupí deset mladých levných kluků, a když jeden vyjde, tak je spokojená. Michal se neprosadil, a já sám jsem mu radil, aby odešel. Jen jsem pochyboval o tom, jestli je správné, aby šel do klubu, který trénuji," zvažoval otec.

Manažerovi kývl až ve chvíli, kdy z klubu odešel Sovič. "Buryán se rozehrává po zranění, a nám najednou chyběl klasický pravý bek," přiznal.

Zatím se zdá, že se přestup vydařil. Žižkov má na jaře čtyři body ze dvou zápasů venku a Michal Ščasný je platným členem týmu. Při jarním startu v Ostravě (2:2) odehrál 85 minut, v Teplicích hrál o deseti minut méně, ale především zařídil dva góly.

"Hlavní je, že jsme vyhráli a máme tři body," tvrdil Michal. Svým prvním ligovým gólem v životě otevřel skóre. "Stracený mi perfektně nahrál před volnou branku, nebyl problém tam míč kopnout," konstatoval. Stejným způsobem pak on nahrál Pospíšilovi na branku číslo dvě. "Dostal jsem dobrý míč do strany od Pikla," opět chválil spoluhráče dvaadvacetiletý fotbalista.

"Dokud měl dost sil, tak jsem s ním byl spokojen," hodnotil Zdeněk Ščasný Michala jako trenér. "Je vidět, že s námi neabsolvoval zimní přípravu. Nenahlásil, že už nemůže, a hrál dokud nebyl úplně grogy."

Debaty o fotbale vedou otec a syn především v autě. Michal bydlí s rodiči a sestrou, také fotbalistkou, v Roudnici nad Labem a s otcem jezdí do Prahy společně. "Někdy si za celou cestu řekneme jen dvě věty, ale když se bavíme, tak samozřejmě o fotbale," říká otec. "Snažím se mu dávat rady, především o taktice, se kterou má trochu potíže."

V kabině je mladý Ščasný hráčem jako každý jiný. "Snažím se se všemi jednat stejně, možná jsem k němu dokonce přísnější," říká otec. To pak na Michala vyjede, až toho později musí litovat. "Kluci v kabině se tomu jen zasmějí a říkají Michalovi: Ty na to už musíš být zvyklý."

Syn ví, že se musí o místo rvát víc, než druzí. "Šel jsem k tátovi s tím, že to je pro mě šance. Buď na to mám, nebo ne. Kdybych měl hrát jen proto, že jsem syn trenéra, tak je to prasárna vůči klukům a táta by si tím jen podřezával větev."