Po třech letech v Německu vtrhnul odchovanec olomouckého fotbalu do české nejvyšší soutěže jako lavina. Po pěti kolech vévodí prvoligovým střelcům s pěti zásahy. Především jeho zásluhou se mužstvo Ostravy vyšplhalo do čela prvoligové tabulky.
Co tomu vydařenému návratu na českou fotbalovou scénu říkáte?
Já si fakt hlavně přál zahrát si zase jednou uvolněně, bez zbytečného nervování. A kdyby mi někdo řekl, jak se to bude vyvíjet, musel bych se jen usmívat. Ale rozhodně nic nepřeceňuju, protože ligy opravdu sotva začala.
Souhlasítě, že před třemi lety odcházel z Olomouce poněkud jiný Heinz, než jaký dnes řádí v týmu Ostravy?
Nejspíš to tak bude, protože zrovna tohle mí před pár dny říkal jeden kamarád. Že prý mě na hřišti málem nepoznává.
Co jste mu na to řekl?
Že je to v té uvolněnosti. Cítím velkou důvěru nejbližšího fotbalového okolí, trenérem Komňackým počínaje a ostravskými spoluhráči konče. Právě tohle mi v Hamburku chybělo. Ale k tomu už se nechci vracet.
Ale fanoušky by jistě zajímalo, v čem byl ten zakopaný pes u fotbalisty, který to s míčem očividně umí.
Tak dobrá. Šel jsem do Hamburku v létě dva tisíce, odehrál jsem ještě kvalifikaci Ligy mistrů proti Kodani, jenže potom jsem musel na olympijský turnaj do Sydney. Hamburk zatím hrál bundesligu a základní skupinu Ligy mistrů s Juventusem, La Coruňou a Panathinaikosem Atény. O tyhle zápasy jsem přišel a pak už jsem se do základní sestavy dostával jen těžko. Ale za trenéra Pagelsdorfa to pořád ještě šlo. Jenže toho za nějaký čas vystřídal Jara a to byl můj konec, prostě jsem mu neseděl. A i když jsem si zahrál i pod ním, nebylo to nic příjemného.
Nakonec jste začátkem letošního roku odešel na půlroční hostování do Bielefeldu. Tam jste si náladu spravil?
Na to bylo málo času. Přišel jsem do Bielefeldu týden před začátkem bundesligy a hned na úvod jsme se s trenérem dohodli, že na první čtyři zápasu se budu jen dívat, protože mužstvo neznám, a neprodělal jsem s ním zimní přípravu. A když jsem pak konečně nastoupil, nezahrál jsem zrovna nejlíp. Potom jsem skoro tři týdny marodil s nějakým zánětem v krku a když jsem se uzdravil, bundesliga pomalu končila. Takže žádné spravení nálady se nekonalo.
Proč jste v Bielefeldu nepokračoval?
To hostovaní bylo domluvené jen na první ligu a Bielefeld sestoupil.
Ale smlouvu v Hamburku jste měl až do června 2004...
Dohodli jsme se na předčasném ukončení kontraktu.
Můžete tu dohodu trochu rozvést? Kdo o koho nestál, Hamburk o Heinze, nebo Heinz o Hamburk?
Bylo to oboustranné.
Když už bylo počátkem léta jasné, že v Hamburku končíte, trénoval jste nějaký čas s někdejšími olomouckými spoluhráči. Proč jste nakonec skončil v Ostravě?
Protože ostravské vedení přišlo s jasnou konkrétní nabídkou.
A šéfové olomouckého fotbalu?
To je otázka spíš pro ně. Já byl na stadionu skoro denně, ale nikdo z nich mi nic nenaznačil ani slovíčkem.
To vám nebylo divné?
Já na to nemyslel. Bylo mi fajn, že můžu dobře potrénovat, a že se nemusím někam trmácet. Bydlím totiž ani ne pět minut chůze od olomouckého stadionu. A případné nabídky jsem nechával na svém manažerovi panu Paskovi.
Ozval se vedle Ostravy ještě jiný zájemce?
Kontaktovala mě i Sparta, ale to bylo spíš jen takové první ťuknutí. Jenže pak přišla ta Ostrava a s jejím vedením jsem se v pražské kanceláři manažera Pasky domluvil hned na první schůzce.
A nelitujete?
To je přece za téhle situace úplně zbytečná otázka.
Přestože na německé štaci se vám moc nevedlo, nastřádal jste v bundeslize na sedmdesát startů. Ale gólů jste dal jen pět, zatímco teď jste se pětkrát trefil během pěti zápasů. To svádí k domněnce, že česká liga je v porovnání s bundesligou přece jen snadnější.
To se takhle vůbec nedá říct. Hodně zápasů z naší ligy se fotbalovou úrovní od těch bundesligových neliší. A pokud jde o srovnání mých gólů v Německu a teď za Ostravu, musel bych se zase vrátit k tomu, že v Hamburku jsem se necítil v pohodě.
Co považujete za svůj dosavadní největší fotbalový úspěch?
Stříbrnou medaili z mistrovství Evropy jedenadvacítek na Slovensku v roce dva tisíce.
Je vám teprve šestadvacet, takže pořád ještě můžete myslet na svou fotbalovou budoucnost. Jak ji vidíte?
Já takhle neuvažuju. Pro mě budoucnost znamená, že v sobotu musíme porazit Plzeň.
V Ostravě jste podepsal pouze roční smlouvu s roční opcí, takže jistě nevylučujete případný druhý pokus o zahraniční angažmá.
To samozřejmě nevylučuju, ale nejdřív musím něco dokázat v Ostravě. A kdyby za nějaký čas přišla solidní nabídka zvenku, nejspíš bych ji vzal. A nebál bych se ani zkusit znovu Německo.
A kdybyste si mohl vybrat, která zahraniční liga by vás lákala nejvíc?
Španělská a anglická.
Čeho vůbec byste chtěl ve fotbale dosáhnout?
Budu upřímný. Máme dvě malé dcery, čtyřletou a osmiměsíční. Tak bych jim jednou chtěl postavit dům. Ale na to ještě musím vydělat dost peněz, což se mi povede, jen když mi to na hřišti půjde. Takže já chci ve fotbale dosáhnout toho, aby ten dům pořídit mohl.
Tři roky v německé první lize, to ještě na takový dům nevydá?
Nevydá. Lidi mají velké oči.
Ale říká se, že už stavíte.
Tak vidíte, nejen velké oči. Zatím nestavím. Ale stavět chci a věřím, že jednou budu.
