A možná poslední Nezmarova sezona bude určitě hodně zajímavá. Od trenéra Šilhavého totiž dostal za úkol přesunout se z útoku do obrany a jako zkušený matador ji odpovědně řídit. To je pro ortodoxního útočníka Nezmara pořádný veletoč.
Jak dlouho podle vás na místě stopera setrváte?
Bude se to asi odvíjet od výkonů mých i týmu. Předpokládám ale, že se mnou Liberec v létě prodlužoval smlouvu jako s útočníkem. Díky tomu, že jsem v minulé sezoně dal deset gólů a letos bych ještě nějaké mohl přidat. Ale nějak víc to neřeším. Trenér mi řekl, že začnu na postu stopera a já to akceptoval. Je to i proto, že Kelič je s chorvatskou reprezentací a ostatní kluci nemají tolik zkušeností. Trenérovi zřejmě chyběl někdo, kdo by měl schopnost organizace hry a řvaní na spoluhráče. To je mi celkem vlastní, tak to snad bude fungovat. Ale abych se vrátil k vaší otázce: třeba budu v obraně jen jeden zápas.
Jak jste informaci o tom, že místo útoku budete hrát v obraně, přijal?
Vcelku normálně. Už dřív, když mě bývalý trenér Rada poslal v Plzni na stopera, jsem řekl, že se rozkrájím i v obraně, abych hrál co nejlíp. Totéž kdyby mě postavili do branky. Já tady nejsem od toho, abych diskutoval o tom, kde budu hrát, ale abych byl stoprocentně připraven. Samozřejmě je to netypická role, hrál jsem dvanáct let útočníka, takže návyky jsou jiné. Ale v přípravě jsem nějaké zápasy na stoperu odehrál, takže si na to pomalu zvykám.
Musíte hodně bojovat proti svým zažitým střeleckým instinktům?
To rozhodně. Musel jsem tomu přizpůsobit přípravu. Ta pro mě vůbec byla letos netypická. Ze začátku jsem trénoval individuálně, protože jsem po operaci, a pak už jsem se musel převtělit ve stopera. Na tom postu je jiný pohyb než v útoku, je tam víc couvání a tomu jsem musel přizpůsobit trénink. Už kdysi, když byl v Liberci trenér Csaplár, jsme trénovali po skupinkách: záložníci jinak, obránci jinak a útočníci jinak. O něco podobného jsem se teď snažil. Největší šok pro mě je, že mám najednou všechno jako na dlani, musím se všude koukat a snažit se řídit celý blok hráčů před sebou.
Co je na přerodu z útočníka v obránce nejtěžší?
Vpředu člověk atakuje obranu soupeře a běží tam, kde se mu naskytne příležitost. V obraně mám nutkání vyběhnout na hráče, který je patnáct metrů přede mnou, ale nemůžu, protože bych opustil prostor, do kterého by útočník mohl pak naběhnout. Je to hodně o taktickém myšlení. Nemůžu nějak vyjančit jen proto, že je tam volný hráč a může mu přijít přihrávka. Musím přemýšlet i o tom, že za mnou může vzniknout díra a mohlo by to mít katastrofální následky.
Jako útočník jste si mohl dovolit prohrát osobní souboj a nic se v podstatě nestalo. Když ho prohrajete jako stoper, bude z toho gólová šance soupeře.
Samozřejmě je to jiný pocit. Když půjdu do souboje jeden na jednoho a za sebou budu mít jen brankáře, je to velká odpovědnost. Ale není pravda, že se nic nestane, když útočník prohraje souboj. Já jsem se vždycky snažil jít do každého souboje s tím, že může rozhodnout zápas. A stejný princip teď uplatňuju i v obraně.
Ale nemůžete faulovat jako útočník, protože by z toho byla penalta.
Ano, to je ten největší rozdíl. Dřív jsem do souboje mohl vlítnout s tím, že ho vyhraju, nebo to bude faul. Teď na to musím jít trochu taktičtěji. Trenéři mě k tomu hodně nabádají. Před brankou se snažím protihráče spíš pozičně "vykrokovat", než do něj vletět. Ale je to o tom návyku, který já nemám.
Souvisí váš přesun do obrany i s tím, že v útoku má teď Liberec přetlak?
Určitě to k tomu nahrálo. S trenérem jsme se o tom bavili hned zkraje přípravy. To tady ještě nebyli noví útočníci z Brna ani Blažek, který se vrátil z Řecka. Nevědělo se, co bude. Navíc kariéru ukončil stoper Holeňák a ten post se musel řešit. Trenér mi říkal: Jsi tady jako útočník, ale pokud by se nám povedlo koupit útočníky a ne obránce, je tady i taková alternativa, že bys mohl hrát v obraně. A teď máme v klubu snad osm útočníků a to je fakt hodně.
Je však přece jen paradoxní, že dirigovat obranu má někdo, kdo prožil vloni úspěšnou střeleckou sezonu a se stovkou gólů vstoupil do Klubu ligových kanonýrů. Souhlasíte?
V minulosti se častokrát stalo, že když už někdo nestačil a nebyl tolik platný v útoku, přesunul se dozadu, protože tam mohl využít svých zkušeností. Jak říká trenér Šilhavý, který je bývalý stoper: Čím víc budeš řvát, tím míň budeš běhat. A má pravdu. Ale já doufám, že tohle není úplně můj případ. Myslím, že loňská sezona se mi celkem povedla, co se týče střílení gólů. Momentálně svou situaci neřeším a uvidíme, jak se to vyvine. Já už jsem ve svém věku v pozici, že bych měl napomáhat tomu, aby kolem mě vyrůstali moji následovníci. Je možné, že budu hrát jedno dvě kola na postu stopera a pak už nikde. Ale budu se snažit být maximálně připraven naskočit do hry a pomáhal vytvářet tlak na mladé kluky, aby se pořád zlepšovali.
Jako stoper asi moc gólů do své statistiky nepřidáte, že?
Jedině ze standardních situací, protože těžko vyvezu míč přes celé hřiště. S pokorou říkám, že mám dost problémů srovnat se na postu, který mi byl svěřen, a útočné choutky jdou teď stranou.
Pojďme teď k ambicím Liberce. Jak se vám zamlouvaly výkony týmu v letní přípravě?
Produkovali jsme hodně ofenzivní fotbal. Měli jsme trochu problém s efektivitou, protože v každém zápase jsme měli třeba osm šanci na góly, ale dali jen dva. To by se nám mohlo v některých zápasech vymstít. Hlavně jsme měli ale problém s přepínáním do defenzivy. Nejtěžší úkol pro ligu bude přinutit se k větší zodpovědnosti. Jako obránce si teď nedostatky v defenzivě uvědomuju mnohem víc než dřív. Vidím před sebou těch šest bláznů, kteří se ženou dopředu a cítím, že jedním z mých úkolů je přispět k lepší organizaci naší hry. Pokud se nám to povede, máme na to předvádět atraktivní fotbal s dobrými výsledky.
Jaká je po letních změnách síla Liberce?
Zatím bych to úplně nechtěl hodnotit. Přestupové období ještě není za námi a pár změn ještě klidně může proběhnout. Pak se představy o síle týmu můžou hodně lišit. Odešel defenzivní záložník Gecov, který byl v minulé sezoně hodně důležitým článkem naší hry. Pořád se mluví o tom, že ho můžou následovat Vácha nebo Dočkal, což pro nás jsou také důležité články. Pokud by se tohle událo a my už nestihli přivést odpovídající hráčské náhrady, budeme mít velký problém uprostřed zálohy. Směrem dopředu produkujeme slušnou hru, ale opakuji, že v přípravě jsme měli problém s defenzivou.
Kým bude Jan Nezmar ve 30. kole nadcházejícího ligového ročníku? Stoperem nebo znovu útočníkem, jak je zvyklý?
To je dobrá otázka. Ještě je třetí možnost: že budu fotbalový důchodce. Dá se totiž předpokládat, že tahle sezona bude moje poslední.
Přemýšlíte o tom?
Ano, je to v mých úvahách. Ale to nic nemění na tom, že chci být co nejplatnější pro mužstvo – ať už na jakémkoli postu. Chtěl bych, abychom hráli dobrý fotbal, bavili diváky svou hrou a dostali se co nejvýš. Přál bych si znovu nahlédnout do evropských pohárů, ale nejdůležitější ze všeho je, aby nám to všem šlapalo a měli jsme z fotbalu dobrý pocit.
