"Přestože to Arsenal neměl v souboji s letošním překvapením Ligy mistrů jednoduché, navázal na výkony z předchozích kol. Londýnské mužstvo i v tomto zápase potvrdilo, že v současné době je jedním z nejlepších na světě.
Všiml jsem si dvou rozdílných způsobů hry, především pokud jde o útočnou fázi.
Ofenziva Arsenalu byla zřetelně přímočařejší a rychlejší. Jakmile měli domácí hráči míč, snažili se co možná nejkratším směrem a nejrychlejším způsobem dostat se k soupeřově brance. V první půli stačil Villarreal v mezihře Arsenalu jakž takž konkurovat, ale rozdíl ve hře byl při držení míče patrný.
Na rozdíl od domácí přímočarosti se hosté snažili udržet se ve hře krátkými přihrávkami do stran i dozadu, dopředu jako by nepospíchali. Přesto ale v závěru poločasu protivníka na distanc neudrželi a inkasovali.
Paradoxem je, že když po přestávce Arsenal tempo ještě vystupňoval a vytvořil si obrovskou převahu a tlak, tak už žádný gól nepřidal. I to se ale stává. Šestnáctka Villarrealu byla v jednom kuse přehuštěná, takže finální přihrávka domácích leckdy skončila na hradbě těl, v jiných momentech chyběl domácím fotbalistům ke gólu krůček, jako například Henrymu a střídajícímu Bergkampovi.
Ale to, že Arsenal ve druhém poločase už neskóroval, vůbec jeho výkon nesnižuje. Výbornou partii sehrál samozřejmě znovu Henry, ale mě mnohem víc zaujala pravé strana domácího mužstva, kde excelovali pravý obránce Eboue a pravý záložník Hleb. Hlavně tihle dva servírovali divákům opravdové fotbalové lahůdky.
Kdybych měl předpovědět, kdo z téhle dvojice postoupí do finále, vsadil bych na Arsenal. Jde o mužstvo, které je schopné dát gól i venku, navíc už teď potvrdilo i znamenitou defenzivu.
Obrana Arsenalu téměř k ničemu španělského soupeře nepustila a se střelami z dálky si brankář Lehmann poradil. V odvetě bude muset Villarreal útočit a tak už se těším, jakou paseku nadělá Henry v jeho obraně."
