Na hřišti jsme byli slabou hodinku a pak se vraceli na hotel. Cesta byla delší než trénink, aspoň měl Karel Piták čas rozmotat tkaničky u kopaček, které jsme mu svázali dohromady. Udělali jsme mu tam několik uzlů a pořádně to utáhli. Páral se s tím pěkně dlouho.
Myslel si, že jsem to byl já, ale dělal jsem blbého, jako že o tom nic nevím. Neřekli jsme mu, kdo to byl, to je tajné.
Vystřelili jsme i z našich novinářů. Všimli jsme si, že jedou za námi na trénink a když jsme potom nastupovali zpátky do autobusu, jejich auto stálo na parkovišti. Tak jsme jim odmontovali anténu, zastrčili ji za kliku a ještě převrátili stěrače. Když přišli, slyšeli jsme, jak nadávají na místní děti.
Při jídle jsme sledovali našeho kustoda Frantu Čížka, jak se zase bude nacpávat. Jenže on nás převezl, k obědu měl jen samotné kuře a k večeři si dal plátek lososa. Možná, že se drží jen před námi a někde potají se dojídá. Tak málo by mu přece nemohlo stačit.