"Finančně je to lepší než v Česku. Jinak bych nikdy neodešel," říká Červenka, který působí v ázerbájdžánském Interu Turku. Po podzimní části klubu patří čtvrté místo.
"Podmínky jsou opravdu dobré, ale musíte ty peníze dostat. Já na první výplatu čekal, klub měl problémy," dodal Švach, jenž nastupoval v kazašském týmu FC Astana. Tamní liga se hraje systémem jaro podzim, obhájce titulu z Astany skončil osmý.
Po Novém roce by se mohli potkávat denně. Inter Baku Švacha lanaří, dohoda je nadosah.
"S trenérem i prezidentem klubu jsme domluveni, ale poslední fáze jednání bývá vždycky nejtěžší," upozorňuje Švach.
"Bylo by příjemné, kdyby to vyšlo," těší se Červenka, jenž odlétá 9. ledna na soustředění do turecké Antalye.
V létě jste ukončili působení ve Zlíně a vydali se na východ. Jaké pro vás byly první měsíce daleko od domova?
Švach: Hlavně nová zkušenost. Každý začátek je těžký, já navíc přijel do pekelných veder. Ale pak se do toho dostanete, je to zaběhaný koloběh. Dá se to vydržet.
Červenka: Nad očekávání dobré, žádný problém jsem tam neměl. Akorát mě překvapilo, jakým způsobem to tam dělají. Z některých věcí vám jde hlava kolem, tady by se stát nemohly.
Zkuste být konkrétnější.
Červenka: Bylo toho víc. Jsou sebevědomí, ale nemají k tomu důvod. Neuvěřitelné bylo, jaké jsou tam cesty. Výjezd do města, které je vzdálené 250 km, trval sedm hodin. To si říkáte, že to není možné. Nebo jejich strava. Na snídani před zápasem mají párky, vajíčka, volská oka. A všichni jsou v pohodě.
Přizpůsobil jste se jim?
Červenka: Ano. První měsíc jsem se držel a pak si říkám, že když to jí všichni, proč bych si taky nedal. Ale v lehčí formě než většina spoluhráčů.
Jak kvalitní jsou tamní soutěže?
Červenka: Těžko se to porovnává. Měli jsme dobrý mančaft složený z domácích hráčů i cizinců. Hodně domácích patří do reprezentace, tým je kvalitní. Jen mi někdy stojí hlava nad tím, jak se staví k tréninku. S cizinci není problém. Ale když se domácím nechce, netrénují pořádně. Ani o taktice toho moc neví. Třeba zavírání prostoru, to tam neexistuje. Když vyběhnou dopředu a ztratí balon, zpátky už se jim nechce. Hrají individuálně. Vezmou balon a jdou mezi čtyři lidi. Jsou dynamičtí, ale říkáte si, jestli je někdo učil taktice. Asi ne. Taktika a disciplína, to jsou největší problémy. Samozřejmě všichni nejsou takoví, ale v tom je obrovský rozdíl. Tady si hráči navzájem pomáhají, tam to nechávají na sobě.
Švach: Je to úplně jiné než naše liga, která má větší kvalitu. Ani v Kazachstánu nehrají takticky. Příprava standardek nebo podobné věci tam nejsou. Technicky jsou to dobří hráči, ale taktika a disciplinovanost jim chybí. Jakmile se mají zapojit do celku, dělá jim to problémy.
|
Východní anabáze Zlínští fotbalisté Jaroslav Švach a Bronislav Červenka, kteří v minulé sezoně výrazně pomohli FC Tescoma k záchraně v nejvyšší soutěži, odešli v létě na exotická angažmá. Červenku zlákal ázerbájdžánský Inter Baku, Švacha kazašský FC Astana. Pro stopera Švacha (3. ledna 1973) to bylo druhé zahraniční angažmá. V letech 1997 - 1999 hrál v Prievidzi. Na začátku kariéry působil v Dukle Praha, jinak je jeho kariéra spjata se Zlínem. V nejvyšší soutěži odehrál 189 zápasů, v nichž vstřelil 17 branek. V Astaně, kam zamířil až po startu domácí ligy, nastupoval na třech postech. Kromě tradičního stopera hrál jako defenzivní záložník i jako krajní obránce. S mužstvem, které obhajovalo titul, skončil na 8. místě. Astana o něj má zájem, ale zřejmě dá přednost nabídce Interu Baku. Krajní záložník či obránce Červenka (27. září 1975) prožívá své první zahraniční angažmá. Jeho domácí fotbalový životopis je bohatší. Rodák z Újezdce u Luhačovic si v nejvyšší soutěž zahrál v Drnovicích, Baníku Ostrava i ve Zlíně. Jeho bilance se zastavila na 277 startech a 22 trefách. V Interu Baku patří mezi dvanáct legionářů. Protože v jednom zápase může nastoupit pouze 5 cizinců, občas sedí na lavičce nebo na tribuně. Bohatý klub je po podzimní části čtvrtý, na vedoucí Olimpik Baku ztrácí 8 bodů. "Věřím, že o titul se popereme," nepochybuje Červenka. Na podobně exotické angažmá v létě odešel také další bývalý zlínský fotbalista Roman Dobeš. V gruzínském Dinamu Tbilisi, které vede český trenér Dušan Uhrin, má nakročeno k titulu. Klub je po podzimní části s dvoubodovým |
Nastupovali jste na svých obvyklých postech?
Červenka: Bylo nás tam dvanáct cizinců, v jednom utkání jich může hrát jen pět. Takže někdy jsem zůstal na lavičce nebo i na tribuně. Odehrál jsem tak 60 procent všech zápasů, většinou jako defenzivní záložník. Samozřejmě bych raději nastupoval na kraji, ale tam měl místo domácí reprezentant. Přitom když jsem viděl, jak hraje... Ale nebyla šance na tomto postu hrát.
Švach: Vystřídal jsem tři posty. První zápas jsem odehrál jako defenzivní záložník, pak jsem byl na stoperu a poslední dva zápasy jako pravý bek. Nejlepší to bylo samozřejmě na stoperu, kde jsem zvyklý. Navíc vedle mě nastupoval kapitán a reprezentant.
Jaké zázemí vaše kluby využívají?
Červenka: Patří mezi čtyři pět zajištěných. Musím to zaklepat, problémy s financemi nejsou. Hlavním sponzorem je centrální banka. Podmínky jsou výborné, dávají veškerý komfort, co dokáží.
Švach: Astana loni vyhrála ligu, teď to bylo trochu slabší. Když jsem přišel, měsíc jsem čekal na peníze. Stane se, že vám třeba dluží, ale pak přijde důležitý zápas a šéf řekne hraješ o tolik a tolik tisíc dolarů. A dá ti je hned po utkání.
Češi žijí v přesvědčení, že v těchto zemích vládne obrovská korupce. Zažili jste ji ve fotbale?
Švach: Když máte peníze, neznamená to, že vyhrajete titul, ale dost si tím pomůžete. Třeba jsme doma hráli s mistrovským Aktobe, byli jasně lepší a vedli 1:0. V poločase proti nám rozhodčí odpískal vymyšlenou penaltu, za kterou by si u nás do konce roku nezapískal, a vyloučil hráče, takže jsme prohráli 1:2.
Červenka: Když to mančaft potřebuje a druhá strana je nakloněna, zápas si koupí. Tradiční je, že dva tři kluby mají v lize druhý mančaft, který jim to pouští. Podle toho, co se bavili domácí kluci, si myslím, že první tým tabulky si koupil několik zápasů se slabšími soupeři. Ale dokázat to samozřejmě nemůžete.
Bylo pro vás hodně nepříjemné, že jste si nemohli s nikým promluvit česky?
Švach: V Karagandě nastupovali Češi, ale když jsem do Astany přišel, oba zápasy už měli odehrané. Bohužel jsem se s nimi nepotkal. Jinde žádný Čech ani Slovák nebyl. Takže jsem musel oprášit školní ruštinu. Chvíli to trvalo, ale zvyknul jsem si.
Červenka: V Baku možná jsou Češi, ale nepotkal jsem se s nikým. Držel jsem hlavně s cizinci - Litevci nebo Srby.
Během sezony přišel do konkurenčního klubu v Baku trenér Vlastimil Petržela. Ani s ním jste se nepotkal?
Červenka: Ne.
Oba jste nechali rodiny doma. Platili jste velké účty za telefon?
Červenka: Pro mě to byl nejmenší náklad, protože jsem volal přes skype. Pokud to šlo, tak denně.
Švach: Vzal jsem si počítač, ale vůbec jsem ho nenahodil, takže po měsíčním snažení jsem se na to vykašlal. Esemeskoval jsem a párkrát volal. Dramatické částky na účtu jsem ale neměl.
Jak jste bydleli?
Červenka: Pronajal jsem si byt v centru Baku. Z města jsme jeli pryč tak třikrát během půl roku, většinou jsem byl tam.
Švach: Nabízeli mi byt, ale nechtěl jsem ho. Byl jsem tam jen na tři měsíce. Bydlel jsem na báze, všechno se odehrávalo tam. Příprava, oběd, večeře. Všechno jsem měl v jednom baráku, navíc zhruba dvacet minut pěšky od centra.
Astana je nové hlavní město Kazachstánu, které se bouřlivě rozvíjí. Poznal jste to na vlastní kůži?
Švach: Až mě překvapilo, jak pěkné a moderní je to město. Až megalomanské. Staví tam mrakodrapy po vzoru amerických měst, počet obyvatel rychle roste.
Jak vysoké jsou tamní životní náklady?
Červenka: Vesměs jako u nás. Dražší je to v restauracích, pod 250 korun za jídlo s pitím tam nedostanete.
Švach: Nevím, kolik tam vydělávají, ale při srovnání běžných produktů bych řekl, že je v Kazachstánu levno. Například krabička marlborek vyšla na 15 korun, levná je i elektronika, auta a pochopitelně benzin.
Obě země patří mezi muslimské. Projevilo se to i při fotbale?
Červenka: Někdy vytáhnou koberec a začnou se modlit. Jinak se to neprojevuje, dá se s nimi vyjít v pohodě.
Švach: V Kazachstánu je půlka muslimů a půlka pravoslavných. Jejich mentalita je samozřejmě jiná, ale problém v tom nevidím. Dá se s nimi vyjít.
Jak velký zájem mají fanoušci o fotbal?
Červenka: Chodí tam málo lidí. Pět set až osm set, možná i míň. Někdy se to přehoupne ke dvěma tisícům. Ale nevím, proč jsou návštěvy tak slabé.
Švach: Na zápasy s lepšími mančafty lidi chodili, bylo jich tam kolem pěti šesti tisíc. Ke konci sezony jich ale už moc nebylo, protože uhodily mrazy.
V jakém prostředí jste hrávali. Jak vypadají místní stadiony?
Švach: Stadion v Astaně je slušný, jinak je to strašné. Měl jsem smůlu, že venku jsme hráli všechno u horších mančaftů, tráva většinou byla katastrofální. Moc jsme si nezahráli, byl to opravdu "zážitek".
Červenka: Doma jsme nastupovali na umělé trávě. Vzhledem k tamním terénům to bylo nejlepší řešení. Začali jsme trénovat na tvrdém a hrbatém hřišti, ihned mě bolely achilovky. Pak jsme se přemístili na umělku, od té doby je to v naprosté pohodě, žádný problém necítím. Obecně tam nejsou dobrá hřiště. U nás by se na některých nehrála ani třetí liga, rozhodčí by to nedovolil.
A co cestování?
Červenka: Jednou jsme jeli vlakem, to bylo v pohodě. Jak už jsem říkal, strašné byly cesty autobusem po špatných cestách. Po zápase se spousta kluků sebrala a jela domů taxíkama, protože to bylo mnohem rychlejší. Přitom to byla vzdálenost jako z Prahy do Zlína. Ale na místní poměry to stojí pár korun, takže toho využívají.
Švach: My jsme na každý zápas lítali, zabralo to tři dny. Odletěli jsme den předem, odehráli zápas, čekali do dalšího dne, potrénovali a pak teprve letěli nazpátek. Je to obrovská země, nejkratší let trval 2,5 hodiny.
Jak dlouho byste chtěli u Kaspického moře vydržet?
Červenka: Do konce sezony mám smlouvu. Kdo ví, co bude v létě, ale možná bych se nebránil tomu zůstat ještě rok.
Švach: Astana měla zájem, chtěla, abych zůstal. Ale momentálně jsou bez sponzora, řeší to. Proto jednám s Interem Baku. Budu rád, když to vyjde.
 Gaúcho ze Slavie Praha a Jaroslav Švach ze Zlína (vpředu) v utkání 29. kola první ligy, které se hrálo v Praze. |
