Scénka není ani rok stará. Michael Ballack fauloval v 73. minutě utkání s Koreou a pak se v kabině rozplakal. "Rozplynul se mi sen," vzlykal před spoluhráči, kteří pak ve finále prohráli s Brazílií.
"Když jsem tahal kartu, v Ballackových očích jsem viděl obrovské zklamání," vzpomínal rozhodčí Urs Meier na osudový moment. "Ale je to jeho vina, ne moje."
Ten samý švýcarský sudí neváhal ani ve středu: běžela 83. minuta, kdy fotbalovou sochu udělal také z Nedvěda, jenž kvůli druhé žluté kartě ztratil finále Ligy mistrů. A Nedvěd se rozplakal pár vteřin po konci, rovnou na trávníku.
Jeho první slova? "Je mi na umření." Rozhodčí Meier "vyautoval" další hvězdu z rozhodujícího utkání.
Rozhodčí je stejný, ale kritické zákroky se liší. Ballackův faul možná zachránil německou reprezentaci od gólu, neboť zastavil nadějný průnik I Čon-sua.
Zato Nedvědův faul byl na první pohled zbytečný. Český záložník nejdřív na půlce čistě zabrzdil přihrávku do brejku Realu Madrid a za pár vteřin chtěl ještě zkrotit rozběhnutého McManamana. Po skluzu levou nohou přišlo střihnutí pravačkou, které soupeře trefilo do lýtka - žlutá karta po právu.
"Mrzí mě to, ale musel jsem," přišel rozhodčí Meier po utkání za Nedvědem. Těžko jej ta slova utišila...
Jak se bude Nedvěd za dva týdny cítit? Budou mu při finále na tribuně v Manchesteru cukat nervozitou nohy a potit se dlaně?
Jiní mu mohou vyložit svůj příběh. Vloni byl před finále Ligy mistrů potrestán Zé Roberto, základní pilíř Leverkusenu. Před finále mistrovství světa 1998 zase francouzský kapitán Blanc.
Němec Möller nesměl hrát finále Eura 1996 proti Česku, stejně jako Radoslav Látal. Ital Costacurta chyběl ve finále mistrovství světa 1994, o čtyři roky dřív podobně trpěl Argentinec Caniggia. Co jméno, to skvělý hráč. Vysněné finále ztratili všichni.
