Sportovní byznysman Tomáš Petera, který ovládá prvoligovou Ostravu, navrhuje, aby profesionální rozhodčí bral sto padesát tisíc korun měsíčně. Zároveň jedním dechem dodává, aby takový sudí po třetí chybě definitivně skončil.
"Právě tohle mi nějak nejde dohromady. Rozhodčí bude svou práci dělat jako zaměstnání a když udělá tři chyby, tak v tom zaměstnání skončí? Copak profesionálního fotbalistu taky vyhodí, když se mu třikrát něco nepovede, když třeba zahodí tři vyložené šance? A v tomhle smyslu bychom se mohli bavit o všech povoláních," přemítá Matějek.
Přitom jak on, tak i jeho další oslovení kolegové si nemyslí, že vysoký plat či profesionální licence by jejich chybám zamezily.
"Nikdo z nás nejde do zápasu s tím, že někoho úmyslně poškodí. Ale chápu, že když je některé mužstvo neúmyslnými chybami různých rozhodčích poškozeno víckrát, vzbuzuje to nejrůznější domněnky," připouští Matějek. "Ale já sám se neodvažuju říct, že za sto padesát tisíc měsíčně tu chybu neudělám. Kdepak, v těch našich neúmyslných chybách peníze roli nehrají."
Jenže právě na Matějka se snesla obrovská vlna kritiky za údajně tendenčně vedený zápas posledního kola minulého prvoligového ročníku Liberec - Mladá Boleslav 2:3. Boleslav se touto výhrou dostala na konečné druhé místo tabulky a tím pádem do kvalifikace o Ligu mistrů.
"Neměl jsem žádný důvod někomu nadržovat, nějaké drobné chyby na obě strany byly, ale tendenčně jsem nepískal ani náhodou," hájí se Matějek.
"Bohužel, ta fatální chyba přišla, když jsem proti domácím odpískal druhou penaltu. Bohužel, byl jsem špatně postavený a viděl jsem situaci jako faul libereckého brankáře. U videa jsem se pak přesvědčil, že jsem penaltu nařídit neměl. Za tenhle přehmat jsem si toho užil dost a jsem rád, že to mám za sebou," pokračuje Matějek, který nejvyšší soutěž píská už šestý soutěžní ročník a má odřízených 81 zápasů.
Sám předseda komise rozhodčích Luděk Macela se v minulých dnech nechal slyšet, že on i jeho kolegové z komise jsou přesvědčeni, že rozhodčí chybují neúmyslně.
"To člověka samozřejmě potěší, pro nás rozhodčí je to dobrý signál. Cítíme z toho pochopení pro naši někdy strašně těžkou roli. Ale jak říkám, chybám se nevyhne nikdo. Dělají je rozhodčí v Německu, v Itálii, ve Španělsku a nakonec i v Anglii, kde mezi sudími profesionály mají."
Pokud by byl statut profesionálního rozhodčího zaveden, Matějek by o profesionalizaci svého koníčka uvažoval. Přestože už dnes berou hlavní rozhodčí za zápas patnáct tisíc korun hrubého.
"Jsem zaměstnancem města Petřvaldu a mám na starosti provoz domu s pečovatelskou službou. Takže opravdu nejsem na pískání finančně závislý. Do práce profesionálního rozhodčího bych ale asi šel, protože mám fotbal strašně rád a pískám už skoro třináct let. Ale, jak už jsem říkal, musel bych mít nějaké záruky, že po třech chybách neskončím na ulici."
Na dotaz, jaké záruky by si představoval, Matějek reaguje: "Nedokážu to teď říct. V podstatě jde o to, abych o takovou práci nemohl přijít ze dne na den."
Jestliže by tedy profesionální sudí uzavírali pracovní smlouvy se zaměstnavatelem, jímž by pravděpodobně byl Českomoravský fotbalový svaz, na kolik let by takový kontrakt měl být podepsán? Na rok, dva, tři, nebo i na pět?
"Samozřejmě, že čím by ta smlouva byla delší, tím líp," uzavírá Matějek.
Většina současných českých prvoligových rozhodčích míní, že taková pracovní smlouva by musela být minimálně tříletá.
