A nebyl sám, kdo si toho všiml. Německu chyběla míčová dovednost Kamerunců a Paraguayců, nadšení Američanů i dynamika Korejců, avšak všechny soupeře překonalo. Až na umění brazilských šampionů nestačilo.
Völler býval skvělý útočník, na třech šampionátech, kdy nastupoval, nastřílel 8 branek. Jako trenér však vsadil všechno na dokonalou obranu, ta Němce dovedla až před zlatou fotbalovou bránu.
Jak rychle se Völler u reprezentace proslavil, připomíná situaci z roku 1984, kdy na trenérskou židli usedl Franz Beckenbauer. Tehdy favorizovaní Němci vybouchli na mistrovství Evropy, vyhodili kouče Derwalla a přizvali nejslavnější postavu, která teprve skončila hráčskou kariéru.
S Beckenbauerem, jenž neměl ani trenérskou licenci, se tým hned na dalším mistrovství světa dostal do finále, ač nehrál nijak brilantně. V Itálii 1990 pak získal zlato. Hráči vyprávěli, že by byli ochotni chodit poslepu kolem hluboké strže. A nebáli by se, že do ní spadnou, protože by věřili Beckenbauerovi, že jim správně poradí, kam šlápnout. To byla autorita, která všem okolo zvýšila sebevědomí a vnesla do týmu pořádek.
A teď? Ještě loni Němce trápila prudká krize, ale s Völlerem, jenž byl už jako hráč velkou postavou, ale neměl téměř žádnou trenérskou praxi, se tým probudil. Nesrazila ho ani potupná porážka 1:5 s Anglií. "Na turnaji bylo cítit, jak všichni z mužstva za Völlerem jdou," v odborném magazínu Kicker si všiml Karl-Heinz Rummenigge, bývalý parťák z reprezentačního útoku, dnes vrchní muž v Bayernu Mnichov.
Dokdy však bude Němce držet síla Völlerovy osobnosti? Už teď chytal ostré rány od kritiků. Četl o svém mužstvu: "Hraje špatně, bez systému, nemít brankáře Kahna, už je dávno doma."
Jak Německo postupovalo po těsných výhrách 1:0, Völler už to nevydržel a do kritiků se pustil s ironickou elegancí. Korejec Cha: "Asi snědl moc aspirinu, když hrál v Bayeru Leverkusen." Völlerův fotbalový kamarád Thomas Berthold: "V Itálii je takové přísloví: Když začneš mluvit, ztrácíš možnost mlčet." Slavní internacionálové Netzer a Breitner: "Asi je v jejich kariéře trefil míč moc často do hlavy."
Nastavil vlastní tělo, aby chránil kárané hráče. Pamatoval si, že právě klid před 12 lety přispěl k tomu, že jako hráč mohl nad hlavu zvednout Zlatý pohár.
